Kartágo a punské vojny

Kartágo a Třetí punská válka

Město Kartágo bylo založeno roku 814 př.n.l. přistěhovalci z fénického městského státu Tyru. Název vznikl z fénického „Kart Hadašt“, čili Nové město. Město mělo původně sloužit jako obchodní kolonie, velmi rychle se však stalo jedním z nejvýznamnějších měst celého středomořského pobřeží. Město mělo výhodnou polohu- leželo přibližně v polovině pobřeží Afriky. Kartágo zpočátku udržovalo s Římem přátelské styky, mezi oběma státy byly uzavřené i přátelské smlouvy. Po ovládnutí jižní Itálie Římem se však dostal Řím do bezprostředních zájmových sfér Kartága na Sicílii. Vzájemné obchodní a politické soupeření mezi Kartágem a Římem vedlo ke třem punským válkám (Punové je římské označení pro Kartagince).
První dvě války pouze stručně:

První punská válka (264- 241 př.n.l.)
Příčinou první punské války byl spor Kartága a Říma o Sicílii. Zpočátku měly obě strany určité úspěchy- Kartágo bylo lepší v námořních bojích, Řím na souši. Římané ale zajali jednu loď a podle ní postavili vlastní loďstvo. Na lodích vytvořili sklápěcí můstky, takže když se k sobě lodě přiblížily, Římané sklopili můstky a bojovalo se jakoby na souši. S touto taktikou porazili roku 241 př.n.l. kartaginské loďstvo u západního pobřeží Sicílie. V mírové smlouvě donutili Kartagince, aby opustili Sicílii, a ta se stala prvním římským zámořským územím. V roce 237 Řím získal i Sicílii a Korsiku, a tak vznikly první římské provincie- závislá území.

Druhá punská válka (218- 201 př.n.l.)
Hannibal, syn kartaginského vojevůdce Hamilkara, vyvolal druhou punskou válku, protože se nehodlal smířit s porážkou Kartága. Vydal se z Hispánie (dnešní Španělsko) do Itálie. V jeho armádě bylo i 80 slonů. Při přechodu přes Alpy však ztratil část armády- několik tisíc vojáků a své válečné slony, až na jednoho.
S Římany se poprvé střetl u Trasimenského jezera, kde zvítězil. Ke druhému, také vítěznému střetu došlo u Kann. Hannibal se dostal až k Římu, ale o dobytí se nepokusil. Římané se mezitím vylodili v Africe. Hannibal byl odvolán na obranu Kartága, ale roku 202 př.n.l. byl poražen v bitvě u Zamy římským vojskem v čele s Publiem Corneliem Scipionem. Kartágo muselo postoupit Římu svá mimoafrická území, vydat loďstvo a válečné slony a zaplatit náhrady. Také nesmělo vést žádnou válku bez římského svolení.

Kartágo bylo ve všech směrech ochromeno a Řím se tak zbavil soupeře.

Třetí punská válka (149- 146 př.n.l.)
Po porážkách v předchozích válkách byl vojenský vliv Kartága zredukován jen na blízké okolí. Podmínky mírové smlouvy byly pro Kartágo velice kruté. Důvodem vypuknutí války se stal Masinissa, král, který se objevil u porážky Hanibala u Zamy před 63 lety. Ten začal, pravděpodobně po dohodě se senátem, útočit na kartaginská území (oficiálně z toho důvodu, že Kartaginci roku 151 před n.l. vyhnali jeho stoupence z města). Punové dobře věděli, že se nemohou bránit, a tak se po nějakou dobu Masinissovi skutečně nebránili, doufaje ve spravedlnost římských senátorů. Ti však žádosti o povolení války s numidským králem zamítli. Proto se kartaginský senát rozhodl vypovědět Masinissovi válku bez svolení Římanů. To klasifikoval Řím jako porušení příměří a nachystal si armádu na úplné zničení Kartága.
Punové chtěli mír, poslali do Říma poselstvo s omluvou, ale senát chtěl kapitulaci a slíbil Punům právo na území. Když vyslanci chtěli vědět, co to znamená, odpověděl jim senát, že odpověď přinesou do Kartága konsulové římské republiky. Stalo se. Kartaginská státní rada na začátku jednání sdělila, že odsoudila svého vojevůdce Hasdrubala k trestu smrti. Římané kývli a kladli další podmínky - vydání všech zbraní a surovin k jejich výrobě, odevzdání všech lodí. Vše splněno. A poslední požadavek: "Zbouráte své město. Dovoluje se vám postavit jiné, a to kdekoliv, avšak ne blíž než deset mil od mořského břehu!" To však bylo příliš. Začala válka. Punové povolali Hasdrubala zpět do čela vojsk a začal heroický odpor. Město Kartágo mělo asi 700 000 obyvatel, které chránila hradba sloužící zároveň i jako kasárna pro 20 000 pěšáků, 4000 jezdců a 300 slonů. Kolik mužů skutečně bojovalo proti Římanům nevíme, měli prý desetinásobnou převahu, navíc je vedl Publius Cornelius Scipio Aemilianus, velmi schopný vojevůdce a vnuk Publia Cornelia Scipiona Africana, který porazil Hannibala. Přesto Kartaginci odolávali více než dva roky. Samozřejmě, že především díky odhodlání. Muži bourali své kamenné budovy, aby z nich vyrobili střely do katapultů, ženy si stříhali vlasy, kterými se nahrazovaly nedostatkové tětivy do luků, zbraně se získávaly i tavením nádob. Statečnost však nedokáže nasytit. Míjel třetí rok obléhání, Scipio sevřel Kartágo těsným obléhacím krunýřem a ve městě zavládl hrozný hlad.
Římané se chystali k poslednímu útoku. Nastal boj. Punská obrana se zhroutila, ale přesto se ještě šest dní bojovalo. Ze všech obyvatel města přežilo sedmý den jen asi 50 000 lidí, kteří včetně Hasdrubala utekli na hrad Byrsa na návrší nad městem.

Zkáza města byla neodvratná, a tak vyslali svého vojevůdce, aby vyjednal mír (jeho manželka spáchala i s dětmi sebevraždu). Scipio nechal Puny kapitulovat, byť jim zaručil jen život. Poté město vydal svým vojákům-sedm dní trvalo, než lehlo město popelem. Trosky byly srovnány se zemí, půda zorána, posypána vápnem a solí a město prokleto. Obyvatele města prodali Římané do otroctví. Scipio věděl, že dosáhl velikého vítězství, ale prohlásil prý: "Je to slavná chvíle, ale trápí mě předtucha a strach, že stejný osud postihne jednou mé vlastní město…"
Pád Kartága definitivně uzavřel kapitolu dějin známou jako Punské války. Ty trvaly 118 let a stály statisíce lidských životů, římská vítězství ve zbrani také možná způsobila porážku umění, které bylo za války pochopitelně odstrčeno stranou. Právě v těchto válkách se objevila stejná římská houževnatost při obraně vlasti jako za Pyrrhových válek, ale i stejná bezohlednost při útoku jako třeba při zničení Jeruzaléma, Korintu a stovek jiných měst. Každopádně vítězství v punských válkách stálo na počátku cesty římské republiky a později císařství za světovládou.