1. Úvod

Už roku 1899 obvinil egyptský spisovatel Kásim Amín spolecnost ze zaostalého a omezujícího prístupu k ženám. Za uplynulých sto let se ale postavení ženy v arabských zemích zmenilo k lepšímu jen o málo. Pravda, ve vetšine arabských zemích už mají ženy volný prístup ke vzdelání, a to i univerzitnímu (pocet dívek ve školách za posledních 20 let vzrostl nejméne dvakrát, v nekterých zemích dokonce až ctyrikrát), a stále více jich dává vale životu domácnosti a realizuje se profesionálne. Horší je to ale s jejich spolecenským postavením, s jejich právy a politickým vlivem. I pokud vynecháme extrémní príklady jako práve Afghánistán ci Saúdskou Arábii, kde se žena musí povinne zahalovat a nesmí dokonce na verejnost bez doprovodu muže, tak ani zeme oznacované za liberální a progresivní neucinily v uplynulém století významný pokrok. Typickým príkladem takového „pokroku“ muže být Egypt. Ve 20. letech ženy odložily šátky a závoje a zaútocily na univerzity. V roce 1956 dostaly volební právo, vstoupily do politiky, obsadily vysoké vládní posty a prosadily reformy, jako napr. zákaz ženské obrízky. Ale když se v roce 1967 schylovalo k prijetí zákona o osobním statutu, který mel nahradit islámské právo a zrovnoprávnení ženy v otázkách rodinného postavení a majetkového práva, všechno prekazila válka s Izraelem. od té doby roste síla a vliv náboženských fundamentalistu a ženské hnutí ztratilo na síle i významu. Jedním z dusledku je i v roce 1980 prijatý ústavní dodatek, který jako hlavní zdroj zákonu oznacuje islámské právo šaría (ta je ostatne zahrnuta v právních systémech vetšiny islámských zemí). Tak se muže na konci 20. století arabský muž zbavit své ženy ústní klatbou, kdežto žena musí žádat složite o rozvod. I v majetkových záležitostech mají ženy nárok jen na polovinu toho, co jejich mužští príbuzní. V mnoha zemích je stále také spolecenský prijatelná vražda dívky ci ženy kvuli záchrane rodinné cti. V celém islámském svete sedí v parlamentech jen 3 % zákonodárcu ženského pohlaví, na svobodné ženy se pohlíží s despektem a žena, která si sedne sama v restauraci, se stává legitimním tercem sexuálního obtežování. Polygamie byla doposud zákonem zakázána pouze v Tunisku, kde také mají ženy snadný prístup k rozvodovým soudum.