jménem Francois Marie Arouet, jako beletrista psal „filozofické povídky„ ostrého kritického zaměření, jimiž útočil na lidskou hloupost, zaostalost a nesnášenlivost, povídka – Candide nebo optimismus, drama – Zaira, Brutus
Charles Louis de Montesquieu (1689-1755) – autor rozpravy – Duch zákonů – v níž osvětluje vznik zákonů a státních zřízení z přirozených příčin, přimlouvá se za omezení absolutistické vlády podle anglického vzoru, Perské listy – kritizuje satirickou formou společenské a politické poměry své současnosti* neobyčejně závažný význam pro šíření osvícenských myšlenek mělo vydávání francouzské Encyklopedie – obsahující soubor znalostí ze současné vědy, umění a techniky, do encyklopedie přispěli myslitelé – Voltaire, Rousseau, Denis Diderot
Denis Diderot (1713-1784) – kritizuje mravy francouzské aristokracie, romány – Jeptiška, Jakub Fatalista

Anglie
Daniel Defoe (1660-1731) – představitel dobrodružného románu, proslul románem o osudech ztroskotance na opuštěném ostrově – Robinson Crusoe - tímto dílem se velice proslavil po celém svě tě , úspěššnost díla si vynutila další pokračování, ale to již nebylo tak úspěššné
Jonathan Swift (1667-1745) – napsal román – Gulliverovy cesty – kritika poměrů v Anglii a představa ideální společnosti

PREROMANTISMUS
Je to přechod mezi klasicismem a romantismem,důraz se klade na cit, odmítnutí konvencí, příkazů, řádu – i v umělecké tvorbě, návrat k přírodě, lidové slovesnosti.Vzorem byl prostý, venkovský, nezkažený člověk, prostý způsob života. V té době obdivovali schopného a podnikavého jedince

Literatura

Francie
Jean-Jacques Rousseau (1712-1778) – zastánce názoru, že jen přírody zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu, civilizace ho kazí, román – Nová Heloisa,
Emil - pedagogické románové pojednání
Antoine-Francois Prévost (1697-1763) – kněz, autor románu Manon Lescaut – kritika touhy po majetku a penězích

Německo
- literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) – proti společenské nespravedlivosti, útlaku, nesvobodě a pokrytectví
Johann Gottfried Herder (1744-1803) – tvůrce nové preromantické estetiky, úvahy o národní individualitě a národní kultuře (kult lidového génia), podpořil národně osvobozenecké hnutí slovanských národů
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) – básník, dramatik, prozaik, vědec, studoval práva a přírodní vědy, člen hnutí Sturm und Drang; díla autorů této skupiny téměř vždy končila porážkou hrdiny, Prometheus - dílo ovlivněné názory hnutí SD, Goetz von Berlichingen - dílo ovlivněné názory hnutí SD, historické drama, Utrpení mladého Wethera - lyrický román;, Ifigenie na Tauridě - ovlivněno antikou, Torquato Tasso - tragedie ovlivněná antikou, tragický osud italského renesančního básníka, Egmont – tragedie, oslavuje národně osvobozenecký boj Nizozemců proti španělskému útlaku, Faust
Friederich Schiller (1759-1805) - přítel a vrstevník Goetha, velký německý básník; velký poetik jak v lyrice, epice i dramatu, Loupežníci - drama; pod vlivem SD, Úklady a láska - drama; pod vlivem SD, Valdštejn - drama, trilogie, Marie Stuartovna - psychologická historická tragedie, Panna Orleánská - tzv. „romantická tragedie„, Vilém Tell
Schillerova básnická tvorba :
Píseň o zvonu, Óda na radost - Ludwig van Beethoven ji použil jako text závěrečného sboru své 9. symfonie.