Francois Villon (1431-1463) – žil bohémským životem, vystudoval Sorbonu, ale stal se z něj tulák, v díle vyjadřuje přechod od středověkého k renesančnímu myšlení – Velký testament, Malý testament = závěť – básně
Francois Rabelais (1494-1553) – původně mnich a lékař, satirik, kritik zla a lidských chyb, humanista – satirický román Gargantua a Pantagruel (1532-1562) – pětidílná epopej (= rozsáhlá epická báseň vážného, zpravidla historického obsahu)
Michel de Montaigne (1533-1592) – tvůrce eseje (= úvaha, stať o otázkách filosofických, vědeckých nebo uměleckých – na rozhraní vědeckého a uměleckého stylu)

NIZOZEMSKÁ LITERATURA
Erasmus Rotterdamský (1467-1536) – původně Holanďan, ale působil v mnoha evropských zemí – přestože stoupencem renesance, postavil se ostře proti německé reformaci, usiloval o sloučení antiky s křesťanstvím, i když měl velmi kritický postoj k církvi, což je vidět v jeho satiře Chvála bláznovství (1511)

ŠPANĚLSKÁ LITERATURA
16.-17.stol – zlatý věk španělského písemnictví
objevuje se pikareskní román – postava pícara – šibal, šejdíř (vychytralý, podnikavý) – průvodcem společenských vyděděnců (sluha mnoha pánů) – kritika společnosti – např. Lazarillo z Tormesu – autor je anonym
Lope de Vega (1562-1635) – asi 2000 divadelních her – voják, vyhnanec, vytvořil typické španělské drama své doby – komedie (= veršovaná hra, nic veselého) pláště a dýky – námět lásky a cti, často náměty historické, Fuente ovejuna = Ovčí pramen (1619) – založená na skutečnosti – vzbouření lidu proti vysokému církevnímu hodnostáři
Miguel de Cervantes y Saavedra (1547-1616) – všestranně nadaný, psal verše novely, drama i romány, 5 let v zajetí v Alžíru – Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha

ANGLICKÁ RENESANCE
14. a 16.stol
Geoffrey Chaucer (1340-1400) – veršované Canterburské povídky – obraz soudobého anglického života
Christopher Marolwe – přivedl do literatury postavu Fausta – Tragická historie o doktoru Faustovi
William Shakespeare (1564-1616) – z rodného Strattfordu nad Avonou odešel do Londýna zde působil v různých divadelních společnostech, později spolumajitel divadla, ke konci života zpět do Strattfordu, napsal asi 37 her
1. období – do roku 1600 – velmi optimistické -> komedie, historické hry
komedie – děj velmi spletitý (převleky, záměny postav): Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Komedie plná omylů, Dva šlechtici veronští, , Marná lásky snaha
historické hry – z anglických dějin: Jindřich IV., Richard II., Richard III., Jindřich VI., Julius Caesar
tragédie: Romeo a Julie
2. období – do roku 1608 – vrchol tvorby – životní zklamání, pesimismus ->
tragédie: Hamlet, kralevic dánský, Král Lear, Macbeth, Timon Athénský, Antonius a Kleopatra
komedie – postupně nabývají vážnějšího rázu: Veselé paničky windsorské, Večer tříkrálový, Konec vše napraví
Povídky: Cymbelin, Zimní pohádka, Bouře
ČESKÝ HUMANISMUS
druhá polovina 15.stol. a 16.stol. – demokratizace kultury, chce rozvíjet schopnosti jedince, touhu po vzdělání, soupeření mezi šlechtou a městy, mezi naší a cizí šlechtou
díky vlivu náboženské ideologie se renesance zcela neprosadila, pouze v knížkách lidového čtení a zábavného čtení – Historie o bratru Janu Palečkovi
snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti, vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí, převaha naukového charakteru, literatura pro měšťanstvo – zaměřená k životní praxi, vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, velký význam má překladatelství a nakladatelství
náznaky už v době Karla IV.