jménem Jean-Baptiste Poquelin, klasik světové komedie, ve svých hrách předváděvl Moliére soudobou pestrou mravní problematiku, komedie – Tartuffe – hra odhaloval pokrytectví a svatouškovství, titulní postavou mířila proti církvi, komedie – Lakomec – inspirace Plautovou Komedií o hrnci, Škola žen, Misantrop, Měšťák šlechticem, Zdravý nemocný, Don Juan
Jean de la Fontaine (1621-1695) – sbírka – Bajky – vychází od Ezopa po středověké moralistní bajky, shrnuje mravní učení ve smyslu praktické životní morálky, zvířata – nositelé lidských vlastností.

Itálie
- protipólem vznešené klasicistické tragédie byla italská komedie, tzv. commedia dell´arte, u lidového publika neobyčejně oblíbená, hry neměly pevnou stavbu a herci děj improvizovali podle stručně nastíněného obsahu
Carlo Goldoni (1707-1793) – komedie s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa – Chytrá vdova, a šlechtických typů – Jemnostpán Markýz, komedie – Hrubiáni, Pán Todero Brumla, komedie – Poprask na laguně, komedie - Mirandolina

Osvícenství
18. století. V západní Evropě se začíná vytvářet nová ideologie ( Anglie, Francie). S rozvojem techniky, průmyslu, přírodních věd – osvícenství se domáhá svobody vědeckého bádání. Příznačný je zde kult rozumu – racionalismus. Osvícenci jsou optimisté. Víra v rozum naplňuje hlasatele osvícenských myšlenek vírou v neustálý pokrok, proto jsou osvícenci optimisté.
Osvícenský panovník a šlechta zakládali společnosti, muzea, školy, knihovny, sbírky… Osvícenství ale neprojevuje smysl pro národní tradice. Nejprve se projevilo v průmyslové Anglii.

Literatura

Francie
Francois Voltaire (1694-1778) – historik, filozof, dramatik, básník, prozaik, publicista, jízlivý kritik absolutismu a církevního fanatismu, vl.