Evropské umění od počátku středověku do 19. století

Románská kultura
Po všeobecném hospodářském rozvratu po zániku západořímské říše (476) se upevňuje feudální řád a silněji se uplatňuje světská poezie a vliv křesťanství, centra vzdělanosti jsou v klášterech a chrámech, při kterých vznikají školy a university
- kulturní styl křesťanstva západní, střední a jižní Evropy (východní Evropa ovlivněna Byzantskou kulturou)
- i přes určité odlišnosti se snaží navázat na antickou kulturu ( Roma * románský), přibírá germánské a slovanské prvky.
- výhradním nositelem kultury je církev, šlechta se o umění a kulturu začala zajímat až koncem ranného středověku
Architektura (znaky)
Původně se stavělo ze dřeva později převážně z kamene a velké kusy se spojovaly maltou. Stavby byly pevné, masivní (sloužily i jako ochrana v nebezpečí), budí dojem těžkopádnosti, vnitřní prostory byly překlenuty dřevěnými trámy později klenbou valenou, pak křížovou. Sloupy měly bohatě zdobené hlavice. Zdi byly až několik metrů silné, zvenku neomítnuté. Vchod – bohatě zdobený půlkruh = portál. Okna bývala úzká, s půlkruhovým obloukem někdy i sdružená (2 – 3 vedle sebe). 2 o
K církevním stavbám patří:
rotundy - stavby s kruhovým půdorysem, kopulí a půlkruhovým přístavkem pro oltář (apsida). rotunda sv. Jiří ve Znojmě
baziliky - kostely obdélníkového půdorysu, mají na jedné straně oltář, na druhé vchod. bazilika sv. Prokopa v Třebíči, katedrála v Cantenbury (Anglie)
Světské stavby
- hrady, tvrze, kupecké domy, šlechtické dvorce, mosty.. Výtvarné umění
Fresky – chrámové nástěnné malby s náboženskými výjevy, malovaly se do vlhké omítky.
Knižní malba – barevné iluminace (doprovod textu), miniatury v rukopisech, iniciály
Sochařství
Hlavice sloupů bývaly zdobené listovím, portály, reliéfy, drobné plastiky, ornamenty, řezby.
Hudba
Chorál – jednohlasný zpěv bez doprovodu.Objevují se první pokusy o dvojhlas. V této době došlo také ke zdokonalení notového zápisu.

Literatura v Českých zemích
Počátky české literatury (9.stol) jsou úzce spjaty s Cyrilem a Metodějem věrozvěsty, kteří byli vysláni na žádost velkomoravského knížete Rastislava.
Konstantin (Cyril) a Metoděj – do bohoslužeb zavedli staroslověnštinu (1. slovanský kulturní jazyk), 1. slovanské písmo – hlaholici na základě malých písmen řecké abecedy), později jednodušší cyrilice – základ azbuky.

Překládali náboženské texty, části bible a bohoslužební texty, v překladech se vyskytují i úvahy o povinnostech vládců, o jejich poměru k poddaným, ale hlavně obrana slovanského jazyka a literatury – Misál – mešní kniha, Breviář – modlitby pro denní modlení knězů, Proglas – nejstarší dochovaná slovanská báseň – předmluva k překladu evangelia (Konstantin) – je to program jejich misie, Paterik
Právnická literatura Nomokánon – pro církev a Zákon sudnyj ljudem – pro laiky - Metoděj.

Panonské legendy – obhajoba působení Cyrila a Metoděje – Život Konstantinův – o jeho studiích, misijní činnosti na jihu Ruska, vyznívá to jako obrana slovanského jazyka, na napsání se asi podílel Metoděj. Život Metodějův - napsán brzy po jeho smrti (885), autorem je některý jeho žák.

Po smrti Konstantina a Metoděje byli jejich žáci vypuzeni z Čech * rozvoj staroslověnské kultury a literatury v dalších slovanských zemích, kam odešli.
V Čechách dochází ke střetu latiny a staroslověnštiny. V 10.stol. žily obě kultury vedle sebe a navzájem se ovlivňovaly, ale v 11.stol začala latinská vzdělanost vytlačovat staroslověnskou kulturu, neboť církev a světská moc nechtěly staroslověnské obřady. Slovanská kultura přetrvává v Sázavském klášteře (*1032 – opat Prokop), pro latinskou kulturu je centrem pražské biskupství .
Staroslověnská literatura: Legenda o svatém Václavu, Legenda o svaté Ludmile, Druhá legenda o svatém Václavu, Pražské hlaholské zlomky

Latinská literatura: Kristián (Křišťan) – Život a utrpení svatého Václava a svaté Ludmily, jeho babičky. Kronika – Kosmas (1045-1125) – děkan svatovítské kapituly, velmi vzdělaný - studoval v cizině - Kosmova kronika česká – dějepisná, ale i umělecká
I po vítězství latinské kultury pokračuje vliv staroslověnské vzdělanosti – 1. česká duchovní Píseň – Hospodine pomiluj ny (konec 10.stol.) – prolíná se staroslověnština s češtinou zlidověla, stala se národní hymnou .

Gotika
Je to doklad moci církve, uplatňuje se zde složitá a bohatá symbolika. Česká gotika vrcholila vládou Karla IV.

Architektura
Charakteristika:
Vícelodní půdorys, příčná loď (transept), lomený oblouk, křížová žebrová klenba, opěrný systém, všechny stavby jsou velmi vysoké * potřeba důmyslného opěrného systému (pilíře, opory – zdi jsou velmi tenké). Budovy jsou bohatě zdobené, členité.Okna mají tzv. kružbu, výplní jsou malé skleněné tabulky.
Sakrální stavby:
- kostely, kláštery např. katedrála Notre Dame v Paříži,
chrám sv. Víta v Praze,

Světské stavby:
- hrady, města (i s hradbami), měšťanské domy, radnice
Významní stavitelé:
- Matyáš z Arrasu, Petr Parléř (architekt, sochař)

Sochařství
Trojrozměrné realistické zachycení předlohy. Zdobí se téměř vše, co jde. Nejčastěji náboženské náměty většinou tzv. madona (matka s malým Ježíškem) nebo tzv. pieta(matka s Kristovým tělem snímaným z kříže).
Výtvarné umění
Fresky pomalu zastíněny malbou na sklo a malbou do ručně psaných knih. Většinou náboženská tématika ze života svatých, z Bible. Okraje bohatě zdobené např. rostlinami, ptáky, i jinými zvířaty.

Orámování bývá symetricky uspořádáno.

Hudba
Nejen pro bohoslužby, ale i pro světské účely – ke zpříjemnění života šlechticů, panovníků a bohatých měšťanů hudba vagantů a žáků. Nástroje: flétny, píšťaly, bubínky, loutny, ...
2. česká duchovní píseň Svatý Václave (přelom 12. a 13.stol) Jistebnický kancionál

Středověká literatura v Evropě
V klášterech se opisují vzácné latinské rukopisy (původně na pergamen, od 13.stol. také na papír) – píše se pavím či husím brkem, začáteční písmena odstavců či kapitol jsou větší = iniciály, bývala také zdobena miniaturními kresbami = iluminována. Také zde vznikaly legendy např. o životě svatých, duchovní písně.

A) Středověká epika
Hrdinské národní eposy
– hlavně oslava ideálního středověkého šlechtice, rytíře a jeho ctností (věrnost lennímu pánu a králi, šíření křesťanské víry a její obhajoba proti nevěřícím, úcta k ženě, povinnost ochraňovat chudé, sirotky a vdovy) – ideálem byl pro ně makedonský král Alexandr Veliký
Qualter Castellionský - Alexandreida (12.stol.), z té vyšla další zpracování, ale bez historické hodnoty – ty vznikají u všech západoevropských národů a jsou si dost podobné – přejímání v té době brali jako přednost a své vzory i výslovně jmenovali.
- česká Alexandreida řeší domácí problémy, z původní verze zůstal jen název, jinak byla zcela přepracována, ale autor asi znal původní verzi
Píseň o Rolandovi (asi z 11.stol.) – francouzská – oslavuje statečné činy rytíře Rolanda – synovce Karla Velikého,který jde proti španělským Arabům – proti přesile hájí krále a protože mu jeho čest mu nedovolí zavolat o pomoc, padne jako hrdina. Oslavná píseň z cyklu chanson de geste – písně o činech.
Slovo o pluku Igorově (12.stol) – ruská – o vojenském tažení knížete Igora Svjatoslaviče proti Polovcům, o jeho porážce, zajetí a útěku
Tristan a Izolda (12.stol) – francouzská – zpracované keltské pověsti, později i v Německu, odkud pronikla i do staročeské literatury – milostný příběh
Píseň o Nibelunzích (začátek 13.stol) – německá – o princi a jeho ženě, princ je zavražděn příbuznými a jeho žena se jim krutě mstí

Rytířský (dvorský) epos
– ústřední postavou byl často soudobý rytíř, odvážný bojovník, spravedlivý vládce, ochránce chudých, žen apod. – př.

pověsti o bájném králi Artušovi, převažuje tu mystika a náboženské zanícení
Píseň o Cidovi (polovina 12.stol.) – španělská – opěvuje udatnost španělského národního hrdiny v bojích proti Maurům

B) Středověká lyrika
Dvorská lyrika
– rozvinula se hlavně ve Francii (12.stol.) – milostná poezie – rytíř neválčí o čest a slávu svou či svého pána, ale usiluje o přízeň vznešené dámy – láska k vyvolené paní, obdiv, úcta (rytířský kult ženy), často láska neopětovaná, nešťastná
autoři: přednašeči, zpěváci, ve Francii trubadúři – profesionální básníci, obvykle chudí rytíři, kteří putovali od hradu k hradu a přednášeli své skladby, někdy je doprovázel potulný hudebník – žakéř, který hrál na strunný nástroj
forma : milostná kancóna, pastorela (pastýřská milostná píseň), svítáníčka = alba = jitřní písně, ale tematika byla nejen milostná, ale i přírodní a společenská – často satirická

Pro měšťanstvo
o současném životě, rozporech, nedostatcích – zábavná, komická díla, šířili ji studenti a žakéři
forma: fabliaux – komická veršovaná povídka, zvířecí eposy – spojení bajek, dramata. Hraje se na tržištích a před chrámy.
Literatura v Českých zemích
Vznikají glosy – 1. české věty – vpisy do latinských rukopisů, poznámky, překlady
Proces laicizace literatury (autory už nejsou jen kněží a témata nejsou jen náboženská), zčeštění, zlomkovitost ( z jednoho díla se moc nenajde), anonymita autora (neznáme autora), střediskem vzdělání už nejsou kláštery (byla tam latina), více se prosazují zájmy šlechty, knihy píší i laikové, více česky.
Alexandreida (autor neznámý), Dalimilova kronika (autor - nižší šlechtic), Spor duše s tělem,
drama Hra veselé Magdaleny
svítáníčka Dřěvo sě listem odievá, nejvyspělejší je Závišova píseň

Literatura za doby Karla IV.:
LEGENDA O SV. KATEŘINĚ, DRAMA MASTIČKÁŘ,
Latinská literatura: Vita Caroli – vlastní životopis Karla IV.
Rozmáhala se tzv. žákovská poezie – studenti universit byli inteligentní, znali bibli, hudbu. Většinou píší poezii satirickou, která napadá šlechtu a duchovenstvo, humorná, rozverná, veselá – Často latinská, někdy také díla psaná česko-latinsky: Píseň veselé chudiny, Podkoní a žák, Svár vody s vínem
Sociální satira – kritika sociálních a hospodářských poměrů, ale s předzvěstí revoluce to v žádném případě nemělo nic společného.Hradecký rukopis, Desatero kázanie božie, Satiry o řemeslnících a konšelích
Další památky:
Traktáty (Jan z Jenštejna), Tkadleček

Předchůdci J.Husa:
Po smrti Karla se v českých zemích usadil neklid a došlo ke krizi ve společnosti.

Mnoho lidí veřejně vystupuje proti velmi bohaté církvi na straně chudých lidí.Konrád Waldhauser, Matěj z Janova, Jan Milíč z Kroměříže, Tomáš Štítný ze štítného

Jan Hus
- provedl pravopisnou úpravu – spřežky nahrazeny diakritikou
- ve svých kázáních kritizuje všechny nešvary ve společnosti
- snažil se o proměnu tehdejší společnosti, o reformaci církve
- Výklad viery, Desatera, Páteře, Dcerka, Knížky o svatokupectví, De eclesia, O šesti bludiech, Postila, Husovy listy

Doba husitských bojů
V této době strádala sice celá zem, ale vzdělanost se rozvíjela – číst a psát uměli jak bohatí šlechtici tak i chudina.
Významní představitelé : Petr Chelčický, Jan Želivský, Vavřinec z Březové

Doba Jiřího z Poděbrad
Psala se již i zábavná literatura – cestopisy (Václav Šašek z Bířkova)
Na základě myšlenek Petra Chelčického vznikla roku 1457 jednota bratrská
Renesance a humanismus
Renesance = znovuzrození – inspirace v antické kultuře, návrat k ní Předpoklady vzniku renesance jsou zámořské objevy, rozvoj řemeslné výroby, poznání a vzdělanosti, vývoj věd, vynález knihtisku.
Humanismus – základem je dokonalé jazykové vzdělání
* klade do popředí člověka, věnuje pozornost jeho životu, potřebám a ideálům
* v této době se prioritou stal pozemský život.
Věda
Začínají se uplatňovat experimentální a matematické metody studia přírody (Mikoláš Koperník, Jan Kepler, Galileo Galiei, Giordano Bruno, Tycho de Brahe)
Architektura
Převaha světských staveb. Budovy bývají rozloženy do šířky, většinou omítnuty.
Znaky: psaníčková sgrafita, patra oddělena římsami, arkády, arkýře, podloubí, kašny, fontány
Typické stavby: zámky (sídlo šlechty), pevnosti (jen v místě ohrožení), paláce (zámky, ale ve městě), radnice, vysoké městské věže (u radnice nebo kostela), měšťanské domy, mosty (kamenné i dřevěné), pranýř
Památky: zámky na Loiře (Francie) Schwarzenberský (Lobkovický) palác (Hradčanské náměstí)
Výtvarné umění
Dosahuje velkého rozvoje, je oceňováno i okolním světem, většina umělců byla velmi všestranná a málokdo tvořil anonymně
Největší osobnosti: Donatello (sochař), S. Botticelli, Leonardo da Vinci, Rafael Santi, Michelangelo Buonaroti, Tizian.
Hudba
- Guillaume Dufay, Jacob Obrecht, Giovanni Palestrina
Literatura
Výsměšný pohled na společenské vady, vystižení vztahů mezi lidmi

ITALSKÁ RENESANCE
Dante Alighieri (1265-1321) – z Florencie vyhoštěn (Verona a Ravena), touha po sjednocení Itálie, láska k Beatrici (poznamenala jeho tvorbu) – Božská komedie (1307-1321)
Francesco Petrarca (1304-1374) – z Florencie, vyhnanství (Avignon), styky s Karlem IV., návštěva Čech, láska k Lauře – psal sonety - Sonety Lauře, Zpěvník – zde shrnul milostnou poezii
Giovanni Boccaccio (1313-1375) – prozaik, souborem sta novel (kratší prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru, nezabírá dlouhý časový úsek, má omezený počet postav, nevyskytuje se popis a vedlejší příběhy) je Dekameron
FRANCOUZSKÁ RENESANCE
15.-16.stol.

Francois Villon (1431-1463) – žil bohémským životem, vystudoval Sorbonu, ale stal se z něj tulák, v díle vyjadřuje přechod od středověkého k renesančnímu myšlení – Velký testament, Malý testament = závěť – básně
Francois Rabelais (1494-1553) – původně mnich a lékař, satirik, kritik zla a lidských chyb, humanista – satirický román Gargantua a Pantagruel (1532-1562) – pětidílná epopej (= rozsáhlá epická báseň vážného, zpravidla historického obsahu)
Michel de Montaigne (1533-1592) – tvůrce eseje (= úvaha, stať o otázkách filosofických, vědeckých nebo uměleckých – na rozhraní vědeckého a uměleckého stylu)

NIZOZEMSKÁ LITERATURA
Erasmus Rotterdamský (1467-1536) – původně Holanďan, ale působil v mnoha evropských zemí – přestože stoupencem renesance, postavil se ostře proti německé reformaci, usiloval o sloučení antiky s křesťanstvím, i když měl velmi kritický postoj k církvi, což je vidět v jeho satiře Chvála bláznovství (1511)

ŠPANĚLSKÁ LITERATURA
16.-17.stol – zlatý věk španělského písemnictví
objevuje se pikareskní román – postava pícara – šibal, šejdíř (vychytralý, podnikavý) – průvodcem společenských vyděděnců (sluha mnoha pánů) – kritika společnosti – např. Lazarillo z Tormesu – autor je anonym
Lope de Vega (1562-1635) – asi 2000 divadelních her – voják, vyhnanec, vytvořil typické španělské drama své doby – komedie (= veršovaná hra, nic veselého) pláště a dýky – námět lásky a cti, často náměty historické, Fuente ovejuna = Ovčí pramen (1619) – založená na skutečnosti – vzbouření lidu proti vysokému církevnímu hodnostáři
Miguel de Cervantes y Saavedra (1547-1616) – všestranně nadaný, psal verše novely, drama i romány, 5 let v zajetí v Alžíru – Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha

ANGLICKÁ RENESANCE
14. a 16.stol
Geoffrey Chaucer (1340-1400) – veršované Canterburské povídky – obraz soudobého anglického života
Christopher Marolwe – přivedl do literatury postavu Fausta – Tragická historie o doktoru Faustovi
William Shakespeare (1564-1616) – z rodného Strattfordu nad Avonou odešel do Londýna zde působil v různých divadelních společnostech, později spolumajitel divadla, ke konci života zpět do Strattfordu, napsal asi 37 her
1. období – do roku 1600 – velmi optimistické -> komedie, historické hry
komedie – děj velmi spletitý (převleky, záměny postav): Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Komedie plná omylů, Dva šlechtici veronští, , Marná lásky snaha
historické hry – z anglických dějin: Jindřich IV., Richard II., Richard III., Jindřich VI., Julius Caesar
tragédie: Romeo a Julie
2. období – do roku 1608 – vrchol tvorby – životní zklamání, pesimismus ->
tragédie: Hamlet, kralevic dánský, Král Lear, Macbeth, Timon Athénský, Antonius a Kleopatra
komedie – postupně nabývají vážnějšího rázu: Veselé paničky windsorské, Večer tříkrálový, Konec vše napraví
Povídky: Cymbelin, Zimní pohádka, Bouře
ČESKÝ HUMANISMUS
druhá polovina 15.stol. a 16.stol. – demokratizace kultury, chce rozvíjet schopnosti jedince, touhu po vzdělání, soupeření mezi šlechtou a městy, mezi naší a cizí šlechtou
díky vlivu náboženské ideologie se renesance zcela neprosadila, pouze v knížkách lidového čtení a zábavného čtení – Historie o bratru Janu Palečkovi
snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti, vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí, převaha naukového charakteru, literatura pro měšťanstvo – zaměřená k životní praxi, vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, velký význam má překladatelství a nakladatelství
náznaky už v době Karla IV.

– známost s Petrarcou
Humanismus latinský
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461-1510) – filosofická próza, poezie (ódy, elegie, epigramy) – Žaloba sv. Václavu na mravy Čechů
Jan z Rabštejna – Dialogus – rozmluva 4 šlechticů o soudobých politických poměrech
Humanismus národní (český)
Viktorin Kornel ze Všehrd (1460-1520) – úsilí o to, aby český vzdělanec rozvíjel literaturu psanou česky, aby češtinu pozvedl na úroveň latiny – překladatel (př. Jan Zlatoústý – O napravení padlého – v předmluvě zdůrazňuje nutnost psát česky – programové prohlášení českého humanismu, „do češtiny lze přeložit vše, ale z češtiny vše ne") a právník – O právech, súdiech i o dskách země české knihy devatery
Řehoř Hrubý z Jelení – překladatel z latiny – 1. přeložil Cicera, dále Petrarcu a Chválu bláznovství
Hynek z Poděbrad – syn Jiřího z Poděbrad, seznámil se s Italskou renesancí, na dvoře Matyáše Korvína, zde si prohluboval vzdělání studiem knih, přeložil 11 novel z Dekameronu, Veršové o milovníku, Stesk na Ženitbu
Václav Šašek z Biříkova – cestoval po západní Evropě, snaha o co nejpravdivější zachycení – Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa
Oldřich Prefát z Vlkanova – Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - Cesta z království českého do Benátek a Svaté země
Václav Vratislav z Mitrovic –Příhody Václava Vratislava z Mitrovic
Václav Hájek z Libočan – katolík – Kronika česká – napsána na zakázku šlechty -> její idealizace, rada výmyslů a nepřesností, psáno živě, poutavě -> oblíbená, vlastenecká – české dějiny od příchodu praotce Čecha do korunování Ferdinanda I. (1526)
Tadeáš Hájek z Hájku – matematik, fyzik, lékař a astronom, díky němu přišli do Prahy Tycho de Brahe a Mikoláš Koperník, psal spisy o astronomii a o výrobě piva, přeložil z italštiny Herbář od Mattioliho
Jan Blahoslav (1523-1571) – měšťan, studoval v zahraničí, biskup jednoty bratrské, staral se o jejich archiv – Filipika proti misomusům (nepřátelům vzdělání) – obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, obrana kultury, Gramatika česká – o jazykové kultuře – 1. gramatika takového rozsahu, 1. učebnice stylistiky, 1. pojednání o slovanských jazycích doplněna sbírkou přísloví, Muzika – 1.

česky psané dílo zabývající se hudební teorií, sbíral duchovní písně jednoty bratrské – Šamotulský kancionál,
Bible kralická (1579-1594) – kolektivní dílo českých bratří - vzorem spisovné češtiny, použili Blahoslavova překladu Nového zákona, četné odkazy a vysvětlivky, na kvalitním papíře, velmi zdařilá i typograficky
Daniel Adam z Veleslavína – zásluha o rozvoj vzdělanosti, vlastnil tiskárnu (oženil se s dcerou Jiřího Melantricha), vystudoval historii, profesor na universitě – do 70. let 16.stol. – „Zlatý věk" českého písemnictví – doba veleslavínská – rozvoj národní vzdělanosti a kultury – Kalendář historický, psal troj- a čtyř-jazyčné slovníky, překladatel

Baroko
Baroko je projevem katolické církve, má ohromovat, fascinovat, působit na smyslovou stránku vnímání. Je to odklon od racionálního a kritického myšlení k vlastní duši. Velkou úlohu hrají kontrasty, hry světla, iluze. Člověk je v barokním chápání záležitost pomíjivá.

Architektura
Nákladné stavby šlechty i církve, odklání se od jednoduchosti renesance. Vnitřky chrámů i zámků bohatě zdobeny sochami a barevnými nástěnnými malbami. Malby v kupolích kostelů měly působit jako uměle vytvořený nebeský prostor. Památky: katedrála sv. Pavla v Londýně (Christopher Wren) chrám sv. Mikuláše v Praze (Kryštof a Kilián Dienzenhoferové)
Sochařství
Zpodobňování svatých mučedníků. Snažili se vyjadřovat protikladné duševní stavy lidí. Dramatický pohyb, vnitřní napětí, křečovitost. Giovanni Lorenzo Bernini – autor slavného sousoší Vidění sv. Terezie. Ferdinand Maxmilián Brokof – sochy na Karlově mostě, Matyáš Bernard Braun – největší osobnost českého barokního sochařství.
Výtvarné umění
Petr Pavel Rubens – autor obrazů s korpulentními ženskými postavami, Rrembrandt van Rijn – největší osobnost (obrazy např.: doktor Tulpa, Danae)
Hudba
V Itálii vznikla varhanní hra, fuga, opera.Vyvíjela se zdokonalovali se hudební nástroje, orchestrální hudba. Skladatelé: Johann Sebastian Bach, Georg Fridrich Händel, Antonio Vivaldi, J.

Mysliveček
Literatura
Jan Amos Komenský (1592-1670)
před odchodem z vlasti : Labyrint světa a ráj srdce (1631)
spisy pedagogické : po odchodu do vyhnanství :Velká didaktika (Didactica magna ), Informatorium školy mateřské (1630), Svět v obrazech (Orbis sensualium pictus ), Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata), Škola hrou = Škola na jevišti (Schola ludus
spisy vševědné: chtěl shrnout veškeré vědění v jednotnou soustavu – Plán vševědy, Obecná porada o nápravě věcí lidských
spisy náboženské : Kšaft umírající matky jednoty bratrské, Labyrint světa a ráj srdce

Domácí
oficiální (jezuitská)
– Svatováclavská bible – vydána jako náhrada Bible kralické – Bohuslav Balbín (1621-1688) –Obrana jazyka slovanského, zvláště českého
Tomáš Pešina z Čechorodu – jezuita, vlastenec, psal česky a latinsky o dějinách Moravy
Bedřich Briedel– jezuita, profesor rétoriky a poetiky, reflexní lyrika Co Bůh? Člověk?, Jesličky
Adam Michna z Otradovic– skladatel a varhaník – duchovní písně oslavující Pannu Marii Svatoroční muzika , Loutna česká, kancionál Česká mariánská muzika
Jan František Beckovský– zájem o historii – Poselkyně starých příběhů českých
Florian Hammerschmied– týnský farář – historická díla – Historie klatovská , latinsko-české žertovné básně – Allegoria
Matěj Václav Šteyer – Brus jazyka českého
Václav Jan Rosa – Čechořečnost

Pololidová tvorba
- přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností – literatura o lidu psaná měšťany – vznikají tzv. interludia (mezihry) – krátké frašky vkládané původně mezi vážné hry, od 17.stol. provozované již samostatně – hráli je obvykle učitelé s žáky hlavně o masopustu – čerpají ze selského života – zachycují jeho bídné postavení
Václav František Kocmánek (1607-1679) – kantor - Lamentatio rusticana (Selské naříkání)
František Jan Vavák (1741-1816) – rychtář, psal písmácké paměti, psal česky

Lidová tvorba
tvorba lidu, hlavně venkovského, různá témata i žánry – obraz jejich životních zkušeností (písně, pohádky, balady, pověsti, hry se zpěvy, loutkové hry) – stala se inspiračním zdrojem pro literaturu, hlavně v období národního obrození.

Klasicismus
Vznikl za vlády Ludvíka XIV., napodoboval antické umění, vyznačoval se pevným systémem estetických pravidel a norem dle klasického vzoru. Z Evropy se tento směr rozšířil až do Ameriky.
Architektura
Architektura klasicismu se především ve Francii stala slohem památníků a monumentálních staveb. Památky: Vítězný oblouk (Paříž), Kapitol (Washington)
Sochařství
Antonio Canova – autor soch s náměty z antické mytologie, Václav Prachner
Výtvarné umění
Jacques Louis David – nejznámější malíř klasicismu, dvorní malíř Napoleona;Ludvík Kohl, František Tkadlík
Hudba
Wolfgang Amadeus Mozart, F.J. Haydn, Ludwig van Beethoven, Jan Jakub Ryba

Francouzský KLASICISMUS
Francie – 17. stol. vzniká absolutistický stát se silnou vládou. Klasicismus souvisel s racionalistickou filozofií hlavním představitelem byl René Descartes – základní pravdy odvozoval od rozumu. Rozumem lze dosáhnout poznání, které bude obecně platné. Literatura

Francie
René Descartes (1596-1650) – představitel racionalistické filozofie, věta „Myslím, tedy jsem„ – vyjádřil názor, že jediným pevným bodem, o němž nelze pochybovat, je představa sebe samého jakožto bytosti myslící
Pierre Corneille (1606-1684) – tragédie – CID – obrovský jevištní úspěch, tragédie, rozpor mezi rozumem a citem (pomsta ´ láska),
Jean Racine (1639-1699) – tragédie – Faidra – čerpá z Euripida
Moliére (1622-1673) - vl.

jménem Jean-Baptiste Poquelin, klasik světové komedie, ve svých hrách předváděvl Moliére soudobou pestrou mravní problematiku, komedie – Tartuffe – hra odhaloval pokrytectví a svatouškovství, titulní postavou mířila proti církvi, komedie – Lakomec – inspirace Plautovou Komedií o hrnci, Škola žen, Misantrop, Měšťák šlechticem, Zdravý nemocný, Don Juan
Jean de la Fontaine (1621-1695) – sbírka – Bajky – vychází od Ezopa po středověké moralistní bajky, shrnuje mravní učení ve smyslu praktické životní morálky, zvířata – nositelé lidských vlastností.

Itálie
- protipólem vznešené klasicistické tragédie byla italská komedie, tzv. commedia dell´arte, u lidového publika neobyčejně oblíbená, hry neměly pevnou stavbu a herci děj improvizovali podle stručně nastíněného obsahu
Carlo Goldoni (1707-1793) – komedie s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa – Chytrá vdova, a šlechtických typů – Jemnostpán Markýz, komedie – Hrubiáni, Pán Todero Brumla, komedie – Poprask na laguně, komedie - Mirandolina

Osvícenství
18. století. V západní Evropě se začíná vytvářet nová ideologie ( Anglie, Francie). S rozvojem techniky, průmyslu, přírodních věd – osvícenství se domáhá svobody vědeckého bádání. Příznačný je zde kult rozumu – racionalismus. Osvícenci jsou optimisté. Víra v rozum naplňuje hlasatele osvícenských myšlenek vírou v neustálý pokrok, proto jsou osvícenci optimisté.
Osvícenský panovník a šlechta zakládali společnosti, muzea, školy, knihovny, sbírky… Osvícenství ale neprojevuje smysl pro národní tradice. Nejprve se projevilo v průmyslové Anglii.

Literatura

Francie
Francois Voltaire (1694-1778) – historik, filozof, dramatik, básník, prozaik, publicista, jízlivý kritik absolutismu a církevního fanatismu, vl.

jménem Francois Marie Arouet, jako beletrista psal „filozofické povídky„ ostrého kritického zaměření, jimiž útočil na lidskou hloupost, zaostalost a nesnášenlivost, povídka – Candide nebo optimismus, drama – Zaira, Brutus
Charles Louis de Montesquieu (1689-1755) – autor rozpravy – Duch zákonů – v níž osvětluje vznik zákonů a státních zřízení z přirozených příčin, přimlouvá se za omezení absolutistické vlády podle anglického vzoru, Perské listy – kritizuje satirickou formou společenské a politické poměry své současnosti* neobyčejně závažný význam pro šíření osvícenských myšlenek mělo vydávání francouzské Encyklopedie – obsahující soubor znalostí ze současné vědy, umění a techniky, do encyklopedie přispěli myslitelé – Voltaire, Rousseau, Denis Diderot
Denis Diderot (1713-1784) – kritizuje mravy francouzské aristokracie, romány – Jeptiška, Jakub Fatalista

Anglie
Daniel Defoe (1660-1731) – představitel dobrodružného románu, proslul románem o osudech ztroskotance na opuštěném ostrově – Robinson Crusoe - tímto dílem se velice proslavil po celém svě tě , úspěššnost díla si vynutila další pokračování, ale to již nebylo tak úspěššné
Jonathan Swift (1667-1745) – napsal román – Gulliverovy cesty – kritika poměrů v Anglii a představa ideální společnosti

PREROMANTISMUS
Je to přechod mezi klasicismem a romantismem,důraz se klade na cit, odmítnutí konvencí, příkazů, řádu – i v umělecké tvorbě, návrat k přírodě, lidové slovesnosti.Vzorem byl prostý, venkovský, nezkažený člověk, prostý způsob života. V té době obdivovali schopného a podnikavého jedince

Literatura

Francie
Jean-Jacques Rousseau (1712-1778) – zastánce názoru, že jen přírody zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu, civilizace ho kazí, román – Nová Heloisa,
Emil - pedagogické románové pojednání
Antoine-Francois Prévost (1697-1763) – kněz, autor románu Manon Lescaut – kritika touhy po majetku a penězích

Německo
- literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) – proti společenské nespravedlivosti, útlaku, nesvobodě a pokrytectví
Johann Gottfried Herder (1744-1803) – tvůrce nové preromantické estetiky, úvahy o národní individualitě a národní kultuře (kult lidového génia), podpořil národně osvobozenecké hnutí slovanských národů
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) – básník, dramatik, prozaik, vědec, studoval práva a přírodní vědy, člen hnutí Sturm und Drang; díla autorů této skupiny téměř vždy končila porážkou hrdiny, Prometheus - dílo ovlivněné názory hnutí SD, Goetz von Berlichingen - dílo ovlivněné názory hnutí SD, historické drama, Utrpení mladého Wethera - lyrický román;, Ifigenie na Tauridě - ovlivněno antikou, Torquato Tasso - tragedie ovlivněná antikou, tragický osud italského renesančního básníka, Egmont – tragedie, oslavuje národně osvobozenecký boj Nizozemců proti španělskému útlaku, Faust
Friederich Schiller (1759-1805) - přítel a vrstevník Goetha, velký německý básník; velký poetik jak v lyrice, epice i dramatu, Loupežníci - drama; pod vlivem SD, Úklady a láska - drama; pod vlivem SD, Valdštejn - drama, trilogie, Marie Stuartovna - psychologická historická tragedie, Panna Orleánská - tzv. „romantická tragedie„, Vilém Tell
Schillerova básnická tvorba :
Píseň o zvonu, Óda na radost - Ludwig van Beethoven ji použil jako text závěrečného sboru své 9. symfonie.