Ukazujíce Brahmsovo rostoucí mistrovství v komponování pro velký orchestr, Variace předznamenaly jeho nejznámější díla, která snesou srovnání s nejlepšími skladbami této doby. Jaho mistrovské kousky zahrnují grandiózní Druhou Symfonii D-dur (1877); Akademickou sváetční předehru (1880), zahrnující německé studentské písně; ponurou Tragickou Předehru (1881); poetickou Třetí Symfonii F-dur (1883) a též Čtvrtou Symfonii E-moll (1885) se svým dokonalým a emočně omračujícím závěrem.

Všechna tato díla poukazují na těsnou strukturu v rámci Vídeňské klasické tradice. Narozdíl od svých současníků, Brahmes omračoval svým mistrovstvím nových harmonických efektů a novými barvami tónů. Šlo mu spíše o tvorbu hudby se zavedenou strukturou, kdy používal nových či neobvyklých efektů pouze ke zdůraznění drobných strukturálních odchylek. Přesto jeho nejlepší díla neobsahují nepatřičné pasáže; každá figura, každé téma, každá modulace vychází ze všeho, co jí předcházelo. Brahmsův klasicismus byl za jeho života neobvyklým fenoménem, naprosto v rozporu se soudobou moderní hudbou, kterou representoval zejména německý skladatel Richard Wagner. Navzdory tomu, že Brahms oživil tradici, na které od dob Beethovena nikdo z významných autorů až tak nelpěl, nebyl až tak izolován od svého prostředí a vášnivý duch romantismu prostupuje jeho tvorbou.
Naneštěstí nevéme téměř nic o metodách jeho tvorby. Nemilosrdný sebekritik spálil veškerou svou tvorbu, kterou vytvořil před svým devatenáctým rokem stejně tak jako návrhy jeho budoucích mistrovských kusů. Víme, že velmi často měnil části svých děl třebas i v periodě deseti, či dvaceti let a často před výsledným publikováním svého díla i několikrát změnil rozvržení nástrojů.

Brahms komponoval ve všech oblastech kromě opery. Mezi jaho další význačná díla řadíme Píseň osudu (1871), hudební přepis básně německého básníka Friedricha Holderlina, určenou pro sbor a orchestr; Houslový koncert D-dur (1878), který se stal klasikou houslového repertoáru; tři smyčcové kvartety, 5 trií; klarinetový kvintet; množství dalších komorních skladeb pro různé kombinace nástrojů; a více než 150 písní.
Brahms umírá 13. Dubna 1897 ve Vídni.