Rozpad Beatles povolil otěže i Harrisonovi, který musel být nabitý muzikou jako generátor. Na soundtracku k filmu Wonderwall (1969), který je prvním sólovým projektem pobeatlesovské éry, to ještě tak nevypadalo. Harrisonovy kompozice, v nichž se prolínal rock s indickou nebo konkrétní hudbou, sloužily plně filmu a posluchači je neprávem přehlédli. Ani titul Electronic Sounds, jakási pocta Moogovu syntezátoru, neudělal díru do světa. Ale pak, koncem roku 1970, Harrison na lidi vysypal celé trojalbum All Things Must Pass. Bylo čtvrté v Británii, první ve Spojených státech a prodalo se ho více než tři milióny kusů. S deskou mu pomáhala parta, ke které se Harrison rád vracel: kytarista Eric Clapton, baskytarista Klaus Voorman, hráč na klávesy Billy Preston, bubeník Ringo Starr a další.

Spoluproducent Phil Spector, stavitel zvukových stěn, dal Harrisonově hudbě stylovou šířku, hutnost a vznosnost. Směsice oduševnělosti, beatu a zpěvnosti vykrystalizovala v písni My Sweet Lord, ze které se stal obrovský hit. Záhy však tato melodie zhořkla Harrisonovi v ústech, když musel čelit obvinění z plagiátorství písně He's So Fine, kterou složil Ronnie Mack a již v roce 1963 nahrála skupina Chiffons. Soud dal přednost He's So Fine, i když prý nešlo o vědomé kopírování, a Harrison zaplatil majiteli práv více než půl miliónu dolarů. I tak je trojalbum All Things Must Pass triumfem hodným beatla, který Harrison již nikdy nepřekonal. "Chtěl bych, abych vždycky, když napíšu písničku, mohl přijít k někomu, kdo má speciální program na počítači, já bych tomu přístroji zazpíval svoji píseň a počítač by řekl 'lituju' nebo 'ano, OK'. Jsem ochotný to udělat, protože úplně nejposlednější věc, kterou bych chtěl, je strávit zbytek života před soudem, nebo kdybych musel čelit lidem, kteří si myslí: 'Jo, oni proklepávají Harrisona kvůli My Sweet Lord, pojďme se soudit .' Proto jsem začal být paranoidní, co se týče psaní. A říkal jsem si: 'Bože, já se nechci ani dotknout kytary nebo piana, pokud bych se měl dotýkat něčího tónu'. Ta melodie by mohla někomu patřit, je lepší si dávat pozor," tvrdil Harrison v jednom interview v roce 1983.

Pro obal této desky se nechal vyfotografovat na paradoxní usedlosti Friar Park, která leží v městečku Henley. Kromě excentrických soch mnichů a parku se stromy ve tvaru kuželů či vřeten má nezvyklou výzdobu i vnitřek sídla. Například pohyblivé nosy mnichů slouží jako spínače elektrického osvětlení. Bývalý majitel Frank Crisp si na pozemcích vybudoval také malý Matterhorn a dal vyhloubit jeskyně, které zatopil vodou, a tudy provázel své návštěvníky. Po Crispově smrti zde sídlila katolická církev a na jaře 1970 koupil zámecké sídlo Harrison. Vybudoval si ve Friar Parku i luxusní nahrávací studio. Postupně se k Harrisonovi nastěhovali bratři Harry a Peter s rodinami. Harry byl jmenován správcem panství a Peter šéfoval deseti zahradníkům a jednomu botanikovi. S příchodem nového majitele Friar Parku se vyrojily i historky. Prý jak se pohybuje po svém panství v holínkách a se slamákem na hlavě, je k nerozeznání od svých zahradníků. Pověsti přiživoval Harrisonův otec, oblíbený návštěvník hospůdek v Henley.

Rockový kazatel obklopený svým Friar Parkem to zkusil s další deskou Living In The Material World (1973). Opět chtěl přivést posluchače ke svému Bohu, ale kritikům se zdálo jeho dílo průměrné. S odstupem času to tak nevypadá; Harrison prostě napsal kolekci silných písní Who Can See It, Be Here Now, That Is All, mezi nimiž se singl Give Me Love (Give Me Peace On Earth) stal americkou jedničkou.
Nyní se Harrison cítil dostatečně silný na to, aby vybudoval vlastní nahrávací značku Dark Horse ­ Černý kůň. Víme proč. Měla to být realističtější firma než beatlesovský snílkovský podnik Apple Corps, který zruinovali šarlatáni. Jako jeden z prvních podepsal nahrávací smlouvu Ravi Sankar, ale jediným firemním úspěchem kromě samotného Harrisona bylo vokální duo Splinter s deskou Costafine Town (1974).

BYE BYE LOVE

Harrison si hodně sliboval od obchodního spojení s gramofonovou firmou A&M, která mu vyplatila půldruhého miliónu dolarů na rozjezd značky Dark Horse. Výměnou za to dostala Harrisonovo sólové album, pojmenované rovněž Dark Horse. Nebyl to velký byznys, černý kůň kulhal. Unavený Harrison byl z formy, turné s Ravim Šankarem a indickými hudebníky se nevyvedlo podle jeho osvětářských představ. A písní Bye Bye Love, vypůjčenou od Everly Brothers, dával Harrison jakési milostné sbohem své první ženě Patti Boydové.
O skvělou matku, která žila jeho kariérou a jež hostila čajem i nejvtíravější fanoušky Beatles, Harrison přišel v roce 1970. Měla rakovinový nádor na mozku. Harrison za ní chodil denně do nemocnice, zrovna když natáčel kolekci All Things Must Pass. Po jedné návštěvě napsal zoufalou píseň Deep Blue, která je o bezmoci, o tom, že v takových situacích člověk nedokáže svým bližním pomoci.