hlavních redakcí, značným "odtučněním" dramaturgie a ostatních kategorií redakčních pracovníků, spojeným s přechodem na větší množství tvůrčích skupin koncentrovaných jen do několika producentských center a studií. Mezitím proběhlo ve dvou kolech výběrové řízení Rady České televize na "definitivního" generálního ředitele České televize. Výběr z 38 uchazečů rada uzavřela 23. března, a k 1. dubnu 1992 jmenovala generálním ředitelem na šestileté funkční období stávajícího prozatímního ředitele Iva Mathé. Rada České televize schválila dne 15. dubna 1992 na návrh generálního ředitele první Statut České televize.


Které okruhy pro ČT?

První rok existence České televize se stal, jak se ukázalo v jeho polovině, posledním rokem československé federace. Blížící se zánik federální Československé televize zdůraznil naléhavost otázky, na kterých okruzích by měla Česká televize nadále vysílat: zákon o rozhlasovém a televizním vysílání totiž provozovatelům vysílání ze zákona vyhradil pouze dva okruhy. Překvapivé rozuzlení přineslo rozhodnutí České národní rady ze samého konce roku 1992 (z 22. prosince). Ze dvou celoplošně šířených okruhů byl jeden určen za vlastní okruh České televize, zatímco ten druhý byl vyhrazen budoucímu držiteli licence. Česká televize na něm měla vysílat jen do jeho předání držiteli licence. Okruh dosud nazývaný OK 3 byl svěřen České televizi do správy jako další její okruh prozatímně do konce roku 1995. Přidělení licence k provozování celoplošného televizního (tj. komerčního) vysílání následovalo vzápětí - Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání ji 30. 1. 1993 na 12 let udělila společnosti CET 21, s.r.o.
Prvním lednem 1993 se datuje nová koncepce programů vysílaných Českou televizí, které byly přejmenovány na ČT1 (dřívější ČTV), ČT2 (dřívější F 1) a ČT3 (dřívější OK 3). Pro dobu faktické neexistence jiné celoplošně vysílající televize byl zákonem vytvořen institut intendanta zpravodajství a publicistiky na okruhu předurčeném k uvolnění držiteli licence. Intendant nepodléhal generálnímu řediteli České televize, měl k dispozici vlastní redakci a byl tak garantem pluralismu zpravodajství a publicistiky v celostátním televizním vysílání. Rada České televize zvolila intendantem pana Jana Šterna s platností od 1. 2. 1993.

Problém financování

Základním zdrojem financování České televize je televizní poplatek, jehož výše od 1. července 1997 činí 75 Kč měsíčně, avšak po prvních pět a půl roku existence České televize předtím zůstával nezměněn ve výši 50 Kč měsíčně. Sazba poplatku je stanovena zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích č. 252/1994 Sb., ve znění zákona č. 135/1997 Sb.