Do roku 1994 placení poplatku upravovala letitá a nepřehledná soustava podzákonných norem. Přijetí zákona o rozhlasových a televizních poplatcích mohlo přinést nejen zpřehlednění právního stavu, ale i řešení problému financování České televize. Nestalo se tak: zákon o rozhlasových a televizních poplatcích přijatý Poslaneckou sněmovnou koncem roku 1994 nejenže nezměnil sazbu poplatku, ale její změnu navíc podmínil nutností novelizovat zákon. Stejně jako při přijímání zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v roce 1994, tak i při jeho novelizování v roce 1997 bylo možné zásadní řešení odsunuto do budoucna. Česká televize uvolnila podle zákona jeden ze dvou celoplošně šířených vysílacích okruhů 3. 2. 1994 a následujícího dne na něm začala vysílat soukromá TV NOVA. Od 4. 2. 1994 zůstávají České televizi dva okruhy - ČT1 a ČT2. Již v roce 1993 ovšem zahájila své vysílání regionální středočeská privátní televizní stanice Premiéra TV. Ta získala v průběhu roku 1994 licenci "k provozování celoplošného televizního vysílání prostřednictvím satelitu jako centrálního plnoformátového programu pro regionální a lokální televizní vysílání" - tedy prakticky licenci vysílat celostátně, a předpokládá dosažení více než osmdesátiprocentního pokrytí území. Ve své snaze o rozšiřování dosahu je Premiéra TV podporována vstřícným přístupem Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, přestože za současných technických podmínek Česká republika nemá kompletní čtvrtou sadu frekvencí pro celoplošné televizní vysílání a přidělování některých dílčích frekvencí omezuje potenciální dosah okruhů zákonem považovaných za celoplošné - zejména okruhu ČT2 České televize. Po neúspěšných diskusích o zásadní novelizaci mediální legislativy v roce 1995 nalezla Poslanecká sněmovna v rámci malé novely shodu mj. v otázce okruhů ve správě České televize. Tímto dílčím, avšak pro Českou televizi velmi významným rozhodnutím z konce roku 1995 získala Česká televize do trvalé správy i svůj druhý okruh. České televizi zákon stanoví náročné programové závazky, které kladou také vysoké nároky na její financování. Rozhodující finanční zdroj České televize - televizní poplatek - je stanoven jako fixní a je ve srovnání se zahraničím velmi nízký. To, že zvyšování televizního poplatku je vázáno na změnu zákona, znamená, že pochopitelná nepopulárnost takového kroku pro veřejnost se promítá jak do vztahu k České televizi, tak k poslancům Parlamentu. Z více hledisek by tedy bylo optimální, kdyby výše televizního poplatku byla indexována podle míry inflace.