Brian odjíždí na náročné rozhlasové turné po USA a Kanadě se svou kytarou na propagaci nového alba skupiny, ale také svého sólového alba. Tam zjišťuje, že nová společnost Hollywood Records odvádí skvělou práci a popularita značně stoupá. V USA vychází pro americkou televizi zvláštní dokument Days Of Our Lives, shrnující kariéru kapely. Na začátku srpna se na Briana obrací společnost Tribute Productions s návrhem uspořádat v říjnu velký kytarový festival ve španělské Seville jako součást výstavy EXPO 92. Chtějí na festivalu prezentovat co nejvíce hudebních stylů a získat nejlepší kytaristy pro živé vystoupení. Brian byl požádán, aby dělal uměleckého vedoucího rockového koncertu, což pro něj znamenalo sestavit malou doprovodnou skupinu a vybrat nejlepší rockové kytaristy. Nakonec se 19.října na pódiu sevillského festivalu objevili Cozy Powell a Steve Ferrone u bicích, Rick Wakeman a Mike Moran u kláves, Neil Murray a Nathan East u baskytary. Sólisty byli Brian, Nuno Bettencourt, Joe Walsh, Steve Vai a Joe Satriani. Koncert měl úspěch a byl natáčen televizí pro pozdější vysílání. V září v Chicagu na každoroční American Film And Video Festival získávají v kategorii "Tvůrčí dokonalost a umění" první cenu za video Innuendo a v kategorii "kultura a prezentace umění" třetí cenu za videoklip I'm Going Slightly Mad. V říjnu vychází The Show Must Go On. Verše písně spolu s videoklipem opět vzbuzují pochybnosti. K dvacetileté existenci skupiny Queen vychází kompilace Greatest Hits II, video Greatest Flix II a kniha Greatest Pix II. Současně vychází v dárkovém balení Greatest Flix I a II jako kolekce Box Of Flix, která navíc obsahovala čtyři videoklipy ze začátků skupiny Queen. Greatest Hits se týden po vydání usadily na první příčce žebříčku a Greatest Flix II na prvním místě mezi videomateriály. Novináři neustále přešlapují před jeho vchodem a sledují každý jeho pohyb. Spekuluje se o jeho zdraví, když se někde objeví, jeho unavený a vyzáblý vzhled vzbuzuje pochybnosti. Vědomí, že má AIDS, ho nutilo k dalším nahrávkám, vědomí blížící se smrti ho podnítilo k práci na projektech, které si vždy přál vytvořit a výsledky jeho práce se vršily na obrovské hromadě. Přátelé říkají, že pracoval ještě šest týdnů před jeho smrtí. 23. listopadu Freddie před davem novinářů, shromážděným před jeho domem, oznamuje, že byl pozitivně testován na virus HIV a má AIDS. Zjistil, že je čas, aby řekl svým přátelům a fanouškům pravdu, a doufal, že pomohou lékařům bojovat proti této chorobě. Umírá o čtyřiadvacet hodin později, 24. listopadu 1991, ve svém domě.