Jan, Jiří Werich, Voskovec životopis

Jiří Voskovec
(1905-1981)
Jirí Voskovec je ceský herec a spisovatel neodlucitelne spjatý s osobností Jana Werich. Studoval strední školu v Praze a ve francouzském Dijonu. Roku 1925 spolecne s Werichem založili Osvobozené divadlo, které sepo dvou letech definitivne zmenilo v jevištní centrum ceského klaunství, reagující na aktuální politické a spolecenské problémy.
Od roku 1938 žil Voskovec prevážne ve Spojených státech. Pouze v letech 1948-1948 pobýval v Ceskoslovensku a v letech 1948-1950 ve Francii. Literárne tvoril predevším s Werichem; sám napsal Klobouk ve kroví a hrál ve filmu Dvanáct rozhnevaných mužu. Jan Werich
(1905-1980)
Pražský rodák Jan Werich puvodně studoval práva, pak se zabýval literaturou, divadlem a kulturou. Podílel se na vzniku Osvobozeného divadla, na jehož scénu spolu s Voskovcem uvádel poestistické hry i ostré politické satiry. Léta 1939-1945 strávil v Americe, kam emigroval. Po návratu pracoval v divadle ABC a v Divadle satiry s Miroslavem Horníčkem.
S Jiřím Voskovcem a Janem Werichem spolu pracoval hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906-1942). Werich a Voskovec společne napsali Vest Pocket Revue, Baladu s hadru, Pest na oko, rub a líc, Težkou Barboru, Caesara, Osla a stín, Golema, Kata a blázna, Svět za mrížemi. Kromě her také vytvořili filmy Pudr a benzín, Hej rup, Svět patrí nám, Peníze nebo život.
Jan Werich ztělesnil hlavní role ve filmech Až prijde kocour, Císařův pekař a Pekařův císař. Je autorem Italských prázdnin a pohádek Fimfárum. Český herec, dramatik a prozaik, autor esejů, povídek a pohádek. V roce 1927 vstoupil
s Jiřím Voskovcem dadaistickou inscenací do 'Osvobozeného divadla'. V následujících letech pro něj napsali řadu satirických revuí, v kterých vytvářeli ústřední hereckou dvojici, oslovující originálním slovním humorem generacne spříznené publikum. Po uzavření divadla emigrovali spolecně se skladatelem a klavíristou Jaroslavem Ježkem (1906-1942) do Spojených státu. Po II. světové válce skončil jejich pokus o obnovení divadla neúspechem, neboť společenské poměry nebyly pro politickou satiru vhodné. Pusobil v řadě pražských divadel a hrál v mnoha filmech. V letech 1956-61 byl ředitelem 'Divadla ABC'. Čas je komponent velice relativní, koeficient rychlosti pohybu například tu hraje velikou roli .

Čest je pouhý nápis na náhrobku s erbem, a tím končí můj katechismus.

Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.

Člověk, který něco píše, aby se ujistil, že je kumštýř, je s odpuštěním trouba.

Člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk.

Člověk má dělat to, co dělat umí, co potřebuje ke štěstí.

Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět popostrčit dál, posunout výš! A jen vůl mu to stále kazí!

Epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá.

Erotika je něco jako poezie, něco, co vychází z nějakejch hlubin, vo kterejch člověk ani neví.

Fráze je toiletta ducha.

Hlava se někdy diví, co huba povídá, a je jen zvědava, kam dojde.