Filemon a Baucis

Za starých časů na sebe brávali Zeus a posel bohů Hermes lidskou podobu a chodili po světě, aby viděli, jsou-li lidé dobří nebo zlí. Na sklonku jednoho dne došli do krásného údolí, plného krásných a bohatých dvorů. Rozhodli se zde přenocovat. Zeus poslal Herma,aby se poptal po nějakém ubytování. Hermes byl za chvíli zpátky. "Nikde nás nechtějí, Die, pro tuláky prý nocleh nemají. Někde na mne dokonce poštvali psy!" "Byl jsi opravdu všude?" "Zkusil jsem všechny velké statky, nebyl jsem jen v té malé chaloupce na kraji. Tam nás určitě nebudou moci přivítat." Zeus se však rozhodl, že to zkusí i tam. V chaloupce žili stařičtí manželé Filemon a Baucis. K Hermovu překvapení přivítali hosty velmi srdečně. Sami mnoho neměli, hostům však snesli na stůl vše, co mohl jejich chudý příbytek a zahrádka nabídnout. Baucis otřela stůl voňavou mátou a prostřela na bílém pláténku skromnou večeři. Na stole se objevila jablka, plástev medu, hrozny, které uzrály za chalupou. Filemon naléval hostům víno míchané s vodou a pořád se omlouval, že je to jen laciné víno. Když však naléval další a další kalichy a džbán byl pořád plný, Baucis poznala zázrak a vydechla: "Sestoupili k nám bohové." Oba s Filemonem se začali svým hostům klanět a chtěli pro ně upéct svoji jedinou husu. Bohové je však zadrželi a Zeus jim pokynul, aby vyšli před svoji chatrč. Uviděli, že jejich údolí je zalito vodou, všechny bohaté, ale pyšné statky jsou v hlubinách. Nic nenasvědčovalo tomu, že ještě před chvílí zde bylo něco jiného, než vodní hladina. Stařičká chatrč, před kterou stáli se začala proměňovat v krásný chrám s bílými mramorovými sloupy a zlatou střechou.
"Za to, že jste nás tak vlídně přijali a podělili se s námi o to málo, co jste měli, splním vám přání," řekl Zeus. Stařečci se ani nemuseli domlouvat. "Přáli bychom sloužit v tomto krásném chrámu a až přijde náš čas, chceme zemřít ve stejnou chvíli. Ať nemusíme jeden druhého pohřbívat," řekl za oba Filemon. A tak se stalo. Jednoho dne seděli spolu před chrámem a vyhřívali se na sluníčku. Filemon se podíval na Baucidu a uviděl, že začíná zarůstat listím. "Sbohem," řekl. Baucis se k němu otočila, natáhla ruku a ta se změnila ve větev. Oba se proměnili ve stromy, Filemon v dub a Baucis v lípu. Zůstali blízko sebe i po smrti a zafouká-li vítr, dotýkají se větvemi.