Egyptské umenie

Egyptské malířství

Egyptské umění sloužilo náboženství a panovníkovi. Počínajíc 4. dynastií objevují se na zdech hrobů výjevy ze života na statku. Scény zobrazují nejen práci na poli, chov dobytka, lov, rybolov, ale i různé řemeslníky při práci.
Egyptská nástěnná malba byla vlastně kolorovaný reliéf. V hrobech býval zobrazen pozemský život nebožtíka i jeho cesta do záhrobí, na stěnách chrámů výjevy ze života bohů a králů. Základním výrazovým prostředkem byla obrysová kresba, kterou barva jen plošně kolorovala. Přitom se plastický tvar promítal do plochy bez perspektivní zkratky, aby jeho profil byl co nejcharakterističtější. Například lidské tělo se znázorňovalo tak, že na trup nahlížený zpředu se kreslila hlava z profilu, stejně jako ruce a nohy. Podobně tomu bylo s obrazovým prostorem. Prostorové vztahy vyjadřovaly pásy, kladené na sebe, při čemž každý vyšší pás znamenal ústup do hloubky. Toto neperspektivní promítání je nejpůvabnější v malbách, kde se na jednom obraze neustále střídají nárysy a půdorysy předmětů. Na jediném obraze se také objevují zároveň různá měřítka postav a věcí, a to podle jejich ideové důležitosti (tzv.hieratická perspektiva): největší je vždy král nebo bůh.
Vedle nástěnných maleb - reliéfů - se malířství uplatnilo hlavně při výzdobě sarkofágů, do nichž byly vkládány mumie. Jejich stěny byly pomalovány výjevy, podobnými nástěnným malbám v hrobkách, na víku byla obvykle umístěna plastická podobizna neboštíka v celé postavě.
Malířství starého Egypta dělíme na malířství Staré říše (poslední čtvrť 4. tisíciletí - počátek 3. tisíciletí př.n.l.), Střední říše (konec 3. tisíciletí - počátek 2. tisíciletí př.n.l.), Nové říše (polovina 2. tisíciletí - polovina 7. století př.n.l.) a období saiské renesance (kolem 650 - 526 př.n.l.). Dobytím Egypta Alexandrem Velikým a nakonec připojením k římské říši se egyptské umění dostalo do sféry helénisticko-římské kultury. Nástěnné malířství Střední říše rozšířilo tématiku o výjevy z vojenského a sportovního života a pod vlivem krétského malířství značně uvolnilo dřívější věcný obrysový styl. Vytvořil se tu nový malířský styl pracující na ploše zdi měkkým štětcem, který lehce črtá konturu a pokládá barevné skvrny. Egyptské malířství vyvrcholilo v období Nové říše, kdy došlo k neobyčejnému rozmachu stavební činnosti.

V malířské a reliéfní výzdobě tohoto období převládla ikonografie vztahující se k posmrtné pouti zemřelého v průvodu boha Osirise.
Zvláštní postavení mají malby z období krále Amenofise IV. Pod jménem Echnaton se postavil do čela kultu jediného boha slunce Atona.