Tón klavírů s touto mechanikou je kulatý, flétnově zabarvený, avšak pružnost kláves je poněkud menší. Zato se vyznačují dlouhou trvanlivostí. U anglické mechaniky, kterou vynalezl John Broadwood kolem roku 1780, jsou kladívka potažena plstí. Mají hlavice ve směru klaviatury a jsou nezávisle na klávesách upevněna na zvláštní liště. Je to velmi důmyslný pákový systém, u něhož klávesa dává jen prvý popud k vymrštění kladívek. Ostatní obstarává kladívkový mechanismus, tvořící samostatný celek. Klavíry opatřené anglickou mechanikou znějí měkce, jejich tón je nosný a zpěvný, opakování tónů pružnější a chod kláves lehčí. Obě mechaniky se zvláště liší v podrobnostech podle toho, která továrna je vyrábí (Stein a Streicher, Broadwood, Érard, Steinway, Bechstein, Bősendorfer, Blűthner, Főster, Petrof...).

Kladívkový mechanismus klavíru je umístěn pod strunami napjatými na pancéřovém rámu kvůli tomu, aby byla zpevněna jeho konstrukce. Ostrunění je sborové, neboť ke každé klávese je táž struna vedena trojmo, v nižších oktávách dvojmo, pouze několik nejhlubších a nejsilnějších je jednoduchých. Všechny struny jsou ocelové, basové ještě opředeny měděným drátkem, jehož zatížení právě způsobuje žádoucí pomalé záchvěvy. Struny se napínají natáčením na kovové kolíčky, které jsou umístěny v přední širší části nástroje a v jejichž otvorech jsou jedním koncem podvinutím zachyceny. Odtud jsou struny vedeny otvory kovových destiček nebo přes jejich sedla napříč rezonanční deskou z jedlového dřeva k ocelovým roubíkům, kde jsou zachyceny druhým koncem. Aby se lépe využilo rezonanční desky, zavedla firma Steinway v roce 1850 křížové křídlo, u něhož jsou basové struny vedeny šikmo napříč, nad diskantovými. Drážďanská firma Kaps první vyráběla malé klavíry ,,Mignon” s trojmo zkříženými strunami.

Staccatová hra se na klavíru umožňuje tím, že každá klávesa řídí pohyb oplstěného dusítka, které se při úderu na klávesu od struny oddálí a při zdvižení prstu opět k struně okamžitě přilne. Tím zamezí další trvání tónu. Kromě toho je klavír opatřen dvěma nebo třemi pedály, upevněnými k dřevěnému rámu a spojenými drátem s mechanismem tlumičů. Sešlápnutím pravého pedálu se způsobí odklon tlumičů od strun, a tím se také prodlouží trvání tónu nezávisle na době stisknutí klávesy. Levým pedálem je možno posunout kladívka ke straně, takže jejich úderem jsou rozechvívány pouze dvě nebo i jedna struna. Výsledkem je tlumenější zvuk. Skladatelé označují tuto akci unacorda a používají ji k jemným dynamickým odstínům. Pařížský nástrojář A. F. Debain vynalezl třetí pedál.