HISTORIE
Dějiny Národní galerie v Praze se začaly psát 5. února 1796, kdy se skupinka významných představitelů patrioticky zaměřené české šlechty, společně s několika vzdělanci z řad osvícenského měšťanstva, rozhodla, řečeno dobovou terminologií, pozdvihnout upadlý umělecký vkus domácí veřejnosti. Korporace, nazvaná Společnost vlasteneckých přátel umění, pak založila dvě významné instituce, které Praha postrádala: Akademii umění a veřejně přístupnou Obrazárnu. Když galerie mohla od 1835 přijímat díla do svého majetku, rostly sbírky dary a odkazy. Tak 1843 věnoval galerii dr. Josef Hoser 309 obrazů, většinou holandských a vlámských mistrů. Galerie kupovala také vybrané ukázky soudobého malířství z výstav, které Společnost a od roku 1825 Krasoumná jednota pořádala každoročně v Praze. Protože na těchto výstavách až do konce 19. st. převládaly německé malířské školy, prosadili pokrokoví umělci 1902 založení samostatné Moderní galerie Království českého jako soukromé fundace císaře Františka Josefa I., která se zaměřila na české umění 19. st. a tvorbu současnou.Právě Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění se stala přímou předchůdkyní Národní galerie v Praze. Moderní galerie pak začala budovat kmenovou kolekci českého umění 20. století. V roce 1918 se Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění proměnila v ústřední uměleckou sbírku nového státu. Vedení Obrazárny se v roce 1919 ujal Vincenc Kramář, který ji za krátkou dobu proměnil v relativně moderní, odborně spravovanou galerii. Ve složitém válečném období, v roce 1942 přešly pod správu Národní (oficiálně Českomoravské zemské) galerie fondy zrušené Moderní galerie. Zákon o NG z roku 1949 pak tento stav právně posvětil. Prvotní myšlenka, stojící u zrodu NG, je přítomná ve všech složitých peripetiích jejího vývoje: prostřednictvím uměleckých děl povznést ducha národa. V tomto ideálu spatřujeme poslání Národní galerie v Praze i dnes.

STRUKTURA
Základními organizačními jednotkami NG jsou sbírky, které svou činností naplňují funkce muzea umění. Posláním jednotlivých sbírek je zejména získávat, shromažďovat, uchovávat a zpřístupňovat díla výtvarného umění, dále pak zajišťovat jejich ochranu, evidenci a inventarizaci. Jednou z nejvýznamnějších úloh sbírek je soustavný odborný a vědecký výzkum v oboru výtvarného umění a publikování jeho výsledků.

Několikrát se v dvousetleté historii objevily snahy vybudovat pro sbírky NG novostavbu, jediné centrální sídlo, které by pod jednou střechou sdružilo a představilo všechny umělecké sbírky jako celek, tyto snahy však bohužel (nebo naštěstí) nebyly nikdy dovedeny k cíli. Sbírky NG tak dnes sídlí v šesti architektonicky významných budovách na území Prahy: stálé expozice starého umění naleznou návštěvníci ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí, v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě a v klášteře sv. Anežky České na Starém Městě. Sbírky umění 19. století, moderního a současného umění hostí Veletržní palác, sídlem Sbírky orientálního umění je zbraslavský zámek. Vstupní branou do NG, její vlajkovou lodí a současně sídlem Sbírky grafiky a kresby je palác Kinských na Staroměstském náměstí. Pro své velké výstavní projekty využívá NG také Jízdárny Pražského hradu (ve správě Správy Pražského hradu) a Valdštejnské jízdárny (ve správě kanceláře Senátu). Palác Kinských – Sídlo SBÍRKY KRESBY A GRAFIKY
Praha 1 - Staré Město, Staroměstské náměstí 12

Palác Kinských byl postaven v letech 1755-1765 na místě parcel tří domů s raně středověkými základy. Nejjižnějšímu domu, zmíněnému poprvé roku 1363, předcházel románský objekt z 12. století, jehož přízemí vybudované z kvádříkového zdiva se dosud zachovalo ve sklepení paláce. Po roce 1560, kdy byl dům v držení Trčků z Lípy a později Příchovských z Hodějova, došlo k renesančním přestavbám. Severní část dnešního paláce vznikla ve druhé třetině 13. století. Vlivem středověkého způsobu života se v dnešních sklepech zachovalo původní přízemí, včetně raně gotické křížové klenby. Poprvé se oba domy spojily roku 1508, když si je najal Albrecht z Kolovrat. Kolem roku 1583 prošla severní část objektu větší přestavbou, při níž byl mj. zřízen v průčelí balkon. Nejpozději roku 1750 získal severní část Jan Arnošt hrabě Golz, před rokem 1755 k ní přikoupil i část jižní a obě definitivně spojil. Při prodeji paláce Františku Oldřichu Kinskému roku 1768 byl již palác dostavěn a snad i ozdoben sochami I. F. Platzera.
Ve třicátých letech 19. století se rozšířil ještě více připojením severního (levého) domu čp. 607, u něhož jsou opět zachovány gotické sklepy, a byl klasicistně upraven. Komplex se skládá z hlavní budovy při náměstí, levého křídla, příčného křídla, budovy při Týnské ulici a bočních křídel. Zadní budova do Týnské ulice pochází z roku 1838, stejně jako pozdně klasicistní úpravy fasád. V téže době byla také upravena obě palácová nádvoří, zadní sloužilo původně jako hospodářské zázemí. Zde se zachovala kašna s obdélnou nádrží. Palác je ve správě NG od roku 1949.

Šternberský palác – Sídlo SBÍRKY STARÉHO UMĚNÍ
Praha 1 - Hradčany, Hradčanské nám.

15

Šternberský palác na Hradčanském náměstí je významnou barokní památkou, která vznikla, podobně jako zámek v Tróji, na objednávku hraběte Václava Vojtěcha ze Šternberka a jeho manželky Kláry z Maltzanu. Plán půdorysu paláce koncipoval Domenico Martinelli po roce 1697, původně s předpokladem, že se staveniště rozšíří až k Hradčanskému náměstí. Kolem přelomu století je na stavbě doložena účast Kryštofa Dienzenhofera a v závěrečné fázi stavby Giovanniho Battisty Alliprandiho.
Roku 1811 koupila palác od Leopolda ze Šternberka Společnost vlasteneckých přátel umění. Do roku 1819 byl stavebně upravován pro galerijní potřeby. Sbírky Společnosti byly pro veřejnost zpřístupněny v roce 1814. Roku 1871 prodala Společnost vlasteneckých přátel umění palác statkáři Heliodoru Heidlovi. Ten jej již následujícího roku prodal Spolku paní a dívek sv. Anny, který zde začal provozovat "Ústav idiotů", zvaný na počest předsedkyně spolku Ernestiny Auersperkové Ernestinum. Roku 1919 byla budova zabrána pro potřeby Ministerstva národní obrany, které zde zřídilo intendantní školu. Za Protektorátu, po zrušení Spolku paní a dívek sv. Anny, získala palác Kongregace školských sester III. řádu sv. Františka Serafínského. Ta zde ani nesídlila ani neprovozovala žádnou činnost, protože v objektu bylo umístěno vládní vojsko. Po skončení druhé světové války se do těchto prostor na čas vrátilo Ministerstvo národní obrany společně s úřadovnou kárného výboru. Od roku 1946 začala budovu využívat a stavebně upravovat NG, která sem umístila své sbírky. Ve druhém patře stojí za pozornost štuky, které provedl Giuseppe Donato Frissoni roku 1707, rok před ukončením stavby paláce. Dvě nástropní malby zobrazují výjevy sebevraždy královny Didony a truchlící panovnice Artemisie a jsou dílem Michala Václava Halbaxe. Iluzivní fresky na stropech Antického a Čínského kabinetu jsou dílem Švýcara Jana Rudolfa Byse (1662-1738) a stěny toho druhého vyzdobil ve stylu chinoiserie Jan Vojtěch Kratochvíl (1667-1721).

V současné době se zde jako stálá expozice nachází Evropské umění od antiky do závěru baroka. Např. nizozemské malířství 15. – 16. st., románské školy 17. – 18. st. (J. Ribera, G. B. Tiepolo, El Greco, Goya), vlámské malířství 17. st. (P. P. Rubens, A. van Dyck, J. Jordaens), holandské malířství 17. st. (Rembrandt H. van Rijn). Klášter sv. Jiří – Sídlo SBÍRKY STARÉHO UMĚNÍ
Praha 1 – Hrad, Jiřské náměstí 33

Roku 921 založil kníže Vratislav I. chrám ve východní části Pražského hradu. Svěcení stavby se konalo teprve v roce 925, kdy sem kníže Václav dal pohřbít svou babičku Ludmilu. V letech 974-976 vykonala sestra knížete Boleslava II.

diplomatickou cestu do Říma, odkud přivezla souhlas se zřízením biskupství a prvního ženského benediktinského kláštera v Čechách, který později řídila jako abatyše. Již roku 1142 klášter poprvé vyhořel. V době posledních Přemyslovců prožíval svůj rozkvět. Znovu těžce poškozen byl za velkého požáru Pražského hradu v roce 1541. Po opravách sloužil nějakou dobu částečně jako hradní zbrojnice, pro benediktinky bylo vybudováno nové, východní křídlo. Teprve po polovině 17. století se ještě rozšířilo. V té době také architekt F. Caratti barokně upravil průčelí baziliky. Roku 1782 byl klášter zrušen a byly v něm zřízeny kasárny dělostřelectva. Právo kněžny-abatyše korunovat české královny přešlo na představenou Ústavu šlechtičen. Roku 1826 zde byl zřízen Ústav pro nápravu duchovních. V 19. století došlo k demolici abatyšina domu a k výstavbě nového kapitulního děkanství na jeho místě. Od konce 19. století probíhají průběžně opravy a archeologický výzkum celého areálu. Od roku 1963 jsou v něm umístěny sbírky NG

Stálá expozice: Umění manýrismu a baroka v Čechách +Rudolfinské umění: H. von Aachen, B. Spranger, A. de Vries, +Barokní umění: K. Škréta, F. M. Brokof, M. B. Braun, P. Brandl, J. Kupecký, V.V. Reiner, A. Kern, N. Grund

Klášter sv. Anežky České – Sídlo SBÍRKY STARÉHO UMĚNÍ
Praha 1 - Staré Město, U Milosrdných 17

Klášter sv. Anežky České založila přemyslovská princezna Anežka, sestra krále Václava I., zřejmě roku 1231 jako první klášter klarisek severně od Alp. Jde o první gotickou stavbu v Praze. Areál se původně skládal z většího kláštera klarisek a méně významného kláštera menších bratří, který později zanikl. Klášter byl ve své době významným duchovním centrem ovlivňujícím dějiny našeho národa, ale také přemyslovským pohřebištěm. Po smrti jeho zakladatelky však skončila doba rozkvětu a význam kláštera postupně upadal. Krátce po polovině 16. století byly klarisky vyhnány a objekt připadl zhruba na sedmdesát let dominikánům. Poté byly klarisky do rozpadajícího se kláštera násilně navráceny, ale zdevastované budovy doznaly pouze částečných barokních úprav. Klášter byl jako jeden z prvních, již v lednu 1782, zrušen. Poté se celý přeměnil na dílny, sklady a byty pro chudinu. Před demolicí v rámci "asanace Starého Města" ho zachránilo úsilí Jednoty pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky.

Od roku 1963 byl rekonstruován pro potřeby NG.

Stálá expozice: Středověké umění v Čechách a střední Evropě (1200 – 1550) +České gotické umění (Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Michelské Madony, Mistr Theodorik, Mistr Třeboňského oltáře, díla krásného slohu, Mistr Křižovnického oltáře, Mistr Litoměřického oltáře, Mistr IP), + německé a rakouské umění (Mistr Winklerova epitafu, A. Altdorfer, Lucas Cranach st.), slovenika, středověké umělecké řemeslo.

Veletržní palác – Sídlo SBÍRKY UMĚNÍ 19., 20. STOLETÍ A SBÍRKY MODERNÍHO A SOUČASNÉHO UMĚNÍ
Praha 7 - Holešovice, Dukelských hrdinů 47

Budova byla postavena podle projektu Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse v letech 1925-1929. Do roku 1951 se zde konaly vzorkové veletrhy, později palác sloužil jako sídlo několika podniků zahraničního obchodu. V roce 1974 tuto funkcionalistickou stavbu zničil požár. Po rekonstrukci jsou zde umístěny od roku 1995 sbírky moderního a současného umění NG, od roku 2000 také sbírky umění 19. století

Stálá expozice: Umění 19., 20. a 21. století – Mezioborová expozice umění 19. a 20. století představuje klíčové autory českého výtvarného umění v monografických profilech nebo ve výběru děl ze stěžejních období jejich tvorby. Expozice současně reflektuje uměleckohistorický vývoj, společenské a kulturní změny spjaté s dobovým kontextem evropského umění, ale i proměny životního stylu v průběhu dvou století. Součástí této expozice jsou ukázky architektury, nábytku uměleckého řemesla, designu, scénografie a doplňují ji fotografie, kresby a grafické práce soustředěné v grafických kabinetech.
+Sbírka francouzského umění 19. a 20. stol. Zámek Zbraslav – Sídlo SBÍRKY ORIENTÁLNÍHO UMĚNÍ
Praha 5 – Zbraslav, Bartoňova 2

Původní cisterciácký klášter založil roku 1292 Václav II. na místě staršího knížecího dvorce. Konventní kostel měl funkci nového královského pohřebiště. Sám Václav II. je zde také pohřben. Další stavební etapu podnítila Eliška Přemyslovna. Roku 1420 vypálili klášter husité a teprve po polovině století se situace zlepšila. Později byl vydrancován pasovskými a po roce uherskými vojsky císaře Matyáše. Nový rozvoj nastal až v době baroka, na úpravách pracoval J. B. Santini a později F. M. Kaňka. Okolo roku 1740 byla přestavba dokončena. Vnitřní výzdobu provedl František Xaver Palko. Roku 1785 byl klášter zrušen, budovy se dostaly do majetku valonského šlechtice Josepha de Souvaige. Ten zde zřídil rafinerii a výrobu cukru. V 1. polovině 19. století získal objekt kníže Fridrich Öttingen-Wallerstein a upravil jej pro potřeby knížecí rezidence. Dalším majitelem se stal na počátku 20. století průmyslník rytíř Cyril Bartoň z Dobenína. Od roku 1939 slouží zámek pro výstavní činnost NG.

Stálá expozice: V barokním zámku jsou vystavena díla z celé Asie od Turecka až po Japonsko.

Soubor se utvářel v NG postupně již před založením sbírky orientálního umění v roce 1952. Od té doby bylo nákupy, dary i převody ze státních institucí a soukromých sbírek získáno něco přes dvanáct tisíc uměleckých předmětů asijského původu.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk