HISTORIE
Dějiny Národní galerie v Praze se začaly psát 5. února 1796, kdy se skupinka významných představitelů patrioticky zaměřené české šlechty, společně s několika vzdělanci z řad osvícenského měšťanstva, rozhodla, řečeno dobovou terminologií, pozdvihnout upadlý umělecký vkus domácí veřejnosti. Korporace, nazvaná Společnost vlasteneckých přátel umění, pak založila dvě významné instituce, které Praha postrádala: Akademii umění a veřejně přístupnou Obrazárnu. Když galerie mohla od 1835 přijímat díla do svého majetku, rostly sbírky dary a odkazy. Tak 1843 věnoval galerii dr. Josef Hoser 309 obrazů, většinou holandských a vlámských mistrů. Galerie kupovala také vybrané ukázky soudobého malířství z výstav, které Společnost a od roku 1825 Krasoumná jednota pořádala každoročně v Praze. Protože na těchto výstavách až do konce 19. st. převládaly německé malířské školy, prosadili pokrokoví umělci 1902 založení samostatné Moderní galerie Království českého jako soukromé fundace císaře Františka Josefa I., která se zaměřila na české umění 19. st. a tvorbu současnou.Právě Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění se stala přímou předchůdkyní Národní galerie v Praze. Moderní galerie pak začala budovat kmenovou kolekci českého umění 20. století. V roce 1918 se Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění proměnila v ústřední uměleckou sbírku nového státu. Vedení Obrazárny se v roce 1919 ujal Vincenc Kramář, který ji za krátkou dobu proměnil v relativně moderní, odborně spravovanou galerii. Ve složitém válečném období, v roce 1942 přešly pod správu Národní (oficiálně Českomoravské zemské) galerie fondy zrušené Moderní galerie. Zákon o NG z roku 1949 pak tento stav právně posvětil. Prvotní myšlenka, stojící u zrodu NG, je přítomná ve všech složitých peripetiích jejího vývoje: prostřednictvím uměleckých děl povznést ducha národa. V tomto ideálu spatřujeme poslání Národní galerie v Praze i dnes.

STRUKTURA
Základními organizačními jednotkami NG jsou sbírky, které svou činností naplňují funkce muzea umění. Posláním jednotlivých sbírek je zejména získávat, shromažďovat, uchovávat a zpřístupňovat díla výtvarného umění, dále pak zajišťovat jejich ochranu, evidenci a inventarizaci. Jednou z nejvýznamnějších úloh sbírek je soustavný odborný a vědecký výzkum v oboru výtvarného umění a publikování jeho výsledků.