Ve skutečnosti však ani papež sám, nemůže říci, kolik mší je potřebných.

Kapesní katolický slovník objasňuje: „Konec konců, mše je přece Bohem daný prostředek, k uplatnění Kristem vydobytých zásluh na Golgatě pro celý svět. Milost potřebná ke spasení a posvěcení, je od oběti na Golgatě postupně a nepřetržitě předávána prostřednictvím mše. Kněz je nepostradatelný, protože jedině on může svou mocí změnit prvky chleba a vína v tělo a krev Kristovu. Čím častěji se mše opakuje, tím většího prospěchu je dosaženo.“ Jinými slovy, Kristova oběť ještě není úplná, ale neustále probíhá při vykonávání mše. Vatikán II říka: „V oběti mše je náš Pán napodobován. Ve mši je oběť kříže zvěčňována.“ Kapesní katolický slovník objasňuje, že ve mši Kristus „obětuje sám sebe tak skutečně, jako to udělal na Golgatě“. Co tedy Kristus mínil tím, když triumfálně zvolal: „Dokonáno jest!“? V protikladu se starozákonními oběťmy, které podobně jako mše musely být denně opakovány a tak nemohly nikdy odstránit hřích, Bible prohlašuje, že tento muž, Kristus, „přinesl za hříchy jedinou oběť a navěky usedl po pravici Boží. Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.“ Proto už žádná oběť za hřích není potřebná. Je obrovský rozdíl mezi Kristem Bible a Kristem katolicismu, který je neustále obětován a ustavičně trpí. Ve snaze zjemnit tento omyl Vatikán II vysvětluje, že ve mši „Kristus zvěčňuje oběť na kříži nekrvavým způsobem“. Bible však otevřeně prohlašuje, že „bez vylití krve není odpuštění“. Tudíž nekrvavá oběť bez skutečného utrpení na straně Kristově nemůže odstranit hřích, jak se o to snaží mše.

Katolicismus vysvětluje, že Kristus není ve skutečnosti obětován znovu a znovu, ale Jeho oběť na kříži je „reprezentována“ nebo spřítomňována. Takový výrok nedává smysl. Událost, která byla dokonaná v minulosti, nemůže být spřítomňována. Navíc, jestliže minulá událost dosáhla svého cíle, potom není žádného důvodu pro její neustálé opakování v přítomnosti, i kdyby to bylo možné udělat. Když například dobrodinec zaplatí věřiteli něčí dluh, tak je provždy smazán. Bylo by nesmyslné mluvit o reprezentování, znovuuplatňování nebo opakování platby v přítomnosti. Dluh byl totiž zaplacen transakcí, která byla uvedena v platnost a ukončena v minulosti. Je dobré si to s vděčností připomínat, ale nová splátka není zapotřebí, protože už nezůstává žádný dluh k zaplacení.

Stejně je tomu i s Kristovou platbou za naše hříchy na kříži. Když umíral, řekl: „Dokonáno jest!“ Užil přitom řeckého výrazu, který znamená, že dluh byl zaplacen v plnosti.