Mše a růžence mohou být odříkány i po smrti člověka, aby bylo zmírněno jeho utrpení v očistci. Pro ty, kteří zemřeli, majíce na sobě škapulíř Panny Marie Karmelitské, a kteří splní určité další povinnosti, si Marie přijde do očistce, následující sobotu po jejich smrti a vezme je do nebe. Takže nebudou muset osobně trpět.

Kristova oběť na kříži nebyla dostatečná, ale jejím údajným opakováním ve mši v dostatočném počtu, dostane nakonec člověka do nebe. Navíc, dobří katolíci mohou nabídnout vlastní utrpení, aby dosáhli propuštění duší z očistce. Otec Pio po čtyřicet let projevoval stigmata, jako pokutu za hříchy světa, aby duše mohly být osvobozeny z očistce. O takových domnělých světcích Vatikán II říká: „Oni nesli své kříže, aby pykali za své vlastní hříchy i za hříchy jiných. Byli přesvědčeni, že vlastním utrpením pomohou svým bratřím získat od Boha spasení.“ Opět vidíme popření dostatečnosti Kristovy oběti na kříži.

Po staletí se vykupovalo vysvobození z očistce penězi. Toto praktikování pohnulo svědomím Martina Luthera a podnítilo Reformaci. Kdo by nevzpoměl neblaze proslulý popěvek dominikána, Otce Tetzela, vyslaného papežem Leem X, vydobýt pro Řím bohatství: „Jakmile mince v pokladnici zazvoní, duše z očistce vyskočí.“

To nebylo nic nového. Řím důsledně prodával spasení po staletí. Papežové publikovali ceníky všech zločinů, od krvesmilstva, přes loupež až k vraždě, kde za určitou cenu poskytne církev rozhřešení. Například diakon, obviněný z vraždy, mohl dostat rozhřešení za dvacet korun. Pomazaní zločinci, jak byli nazýváni ti, kteří už byli jednou církví ospravedlněni, nemohli být pronásledováni civilními autoritami, protože vláda podléhala církvi. To je další ohavnost, naplňující kalich ženy. Prodáváním vstupenek do nebe, které ve skutečnosti posílali lidi do pekla.



Podobné praktiky pokračují v Římském katolicismu dodnes. Tohle je mešní karta, kterou je možné získat v každé márnici. Stačí napsat vaše jméno, jméno zesnulého a záměnou za finanční obětinu kněz umístí kartu na oltář, při odříkávání mše. Tak se má údajně zkrátit doba utrpení zemřelého v očistci. Pochopitelně, církev nezaručuje nakolik bude utrpení zkráceno, ani kolik mší bude potřebné ještě odsloužit, než se brány nebe otevřou. Proto se kupují další mše v náději, že se dosáhne správného počtu. Při nedávném pohřbu otce mého přítele byly zakoupeny mešní karty za dva tisíce dolarů.

Někteří katolíci tvrdí, že nevěří v odpustky.