Katolický Řím navíc připisuje sobě i tituly, které Bůh dal Jeruzalému: Svaté Město, Město Boží a dokonce Věčné Město.

Dovolte mi udělat malou přestávku, abych upřimně prohlásil, že mi nejde o to, abych útočil na katolíky. Nejsem nepřítelem katolíků. Miluji je a chci, aby poznali pravdu. Po pravdě řečeno, Kánony a Dekrety Tridentského Koncilu, které druhý Vatikánský Koncil potvrdil, obsahují přes stovku anatemat, proklínajících mně a všechny evangelikální křesťany po naši víru a naši neochotu přijmout katolická dogmata a autority. Kdo tedy proti komu útočí? Je třeba se stavět k faktům historie i Bible svědomitě, ať jsou jakákoliv.

Z Janova vidění jsme odhalili: je městem, které je známé jako Babylón, vybudováno na sedmi pahorcích, městem, které páchalo duchovní smilství s vládci země. Tato čtyři kritéria totožnosti ženy vyloučila všechna jiná města na světě, kromě Říma. Pochopitelně nemluvíme o politickém, civilním Římu, nýbrž o duchovním a ješte specifičtěji o Vatikánu a Římsko-Katolické církvi. Její papež v současnosti vede největší ekumenické hnutí v historii za účelem sjednocení všech náboženství pod Římské vedení. V roce 1986, papež Jan Pavel II shromáždil v italském Assisi vůdce největších náboženství světam, aby se modlili za mír. Medzi nimi byli uctívači hadů i ohně, spiritisté, animisté, budhisté, muslimové, hinduisté, a severoameričtí čarodějové. S údivem jsem přihlížel, jak přicházeli k mikrofonu, aby se modlili. Papež řekl, že se všichni modlili k jednomu Bohu, a že jejich modlitby vytvářeli duchovní energii, která měla přinést nové klíma pro nastolení míru. Jan Pavel II dokonce dovolil svému dobrému příteli Dalaj Lámovi, aby postavil Budhu na oltář kostela sv. Petra v Assisi a společně se svými mnichy měl budhistický náboženský obřad, zatímco šintoisté venku zpívali a zvonili svými zvonky.

Prorokované světové náboženství je v procesu formování před našima očima a Vatikán je hlavním městem tohoto hnutí. Cožpak toto není duchovní smilstvo? Někteří okamžite vznášejí námitku, že Vatikán je jenom malou častí Říma a není vybudován na sedmi pahorcích. V historii, ovšem, papežové vládli jako králové na celým Římem a jeho okolím, jakož i nad velikými územími v Itálii, známými jako Papežske Státy. Papež Innocent III zrušil Římský senát a určil, že administrace Říma bude přímo pod jeho kontrolou. A tak tomu bylo až do roku 1870, kdy Řím a ostatní, Vatikánem řízená území byla nakonec dobyta armádou čerstvě spojené Itálie. Židé byli nakonec osvobození z Římsko hanebného geta a papež Pius IX našel své útočiště ve Vatikánu, který se stal od té doby hlavním městem Římsko-Katolické církve.