Dnes Vatikán vlastní asi jednu třetinu Říma a jeho vlyv je všude, prostřednictvím jeho církevních obcí a jiných institucí, rozptýlených po celém městě sedmi pahorků. Tato církev se hrdě nazývá Římsko-Kalickou církví. Nedávný článek v Národním Katolíckem Reportéru, který měl titulek: ‚Řím-místo, kde papež je nejvyšším‘, prohlašoval: „Žádné město není tak zaplaveno náboženskou kulturou, jako je Řím přesycen katolicismem. To, co se objevilo v průběhu století, je nepochybně kultura papežství.“

Článek pokračuje zmínkami o památnících Římského katolicismu, které je možné najít kdekoliv v Římě: „Všechny cesty vedou dříve nebo později po Via della Concilizione do Vatikánu. Řím je duchovní križovatkou světa.“

Katolická Encyklopedie dodáva: „Rozumíme tedy ústřednímu místu Říma v životě dnešní církve, jakož i důležitosti titulu Římsko-Katolická církev. Od založení tamnější církve byl Řím střediskem celého křesťanství.“

To je jediné město na světě, vybudované na sedmi pahorcích a známé jako Babylón, které má nepochybně duchovní charakter.

Porušil tedy duchovní Řím svůj vyhlašovaný vztah ke Kristu, kterým se chlubí a provinil se tak duchovním smilstvem? Kristus řekl, že Jeho království není z tohoto světa a jeho služebníci nemají bojovat. V příme neposlušnosti, papežové, mezi kterými byli někteří z největších vojenských vůdců v historii, bojovali bitvy pozemské i námořní ve jménu Kristově, aby vybudovali veliké království, bezkonkurenční, celosvětovou říši majetku, bohatství a politického vlyvu, který náleží tomuto světu. Takto se opakovaně angažovali v partnerství a tudíž v duchovním smilstvu a vladaři, králi a knížaty. Prohlašujíc, že je nevěstou Kristovou, Římsko-Katolická církev smilnila s bezbožnými vládci v průběhu celé historie. V posledních dobách to byly dokonce aliance s Mussolinim a Hitlerem. Vatikán doslovně přivedl Mussoliniho k moci. Papež Pius XI a jeho kardinálové oslavovali Mussoliniho jako muže vyvoleného Bohem a zakázali katolíkům odporovat mu politicky. Na oplátku Mussolini podepsal v roce 1929 s Vatikánem dohodu, která činila Římský katolicismus jediným povoleným náboženstvím v Itálii. Vatikán přijal 750 miliónů lir v hotovosti a jednu miliardu ve státních obligacích. O čtyři roky později, v roce 1933, byla uzavřena podobná dohoda s Hitlerem, která měla za následek, že Vatikán přijal v průběhu druhé světové války stovky miliónů německých marek od nacistického režimu.

Není potřeba se domáhat jasnějšího příkladu smilstva s králi země.