Podobné dohody s vládami mnoha jiných zemí učinily Římsko-Katolickou církev jejich jediným povoleným náboženstvím a přinesly pronásledovaní a smrt tisícum evangelikálních křesťanů.

Kristus se nikdy nespolčoval s Cézarem. Nečinil tak Petr ani Pavel. Ale Římsko-Katolícka církev se ustavičně, až do dnešních dnů, angažovala v cizoložných vztazích se světskými vládci. Spojenectví mezi Reaganem a papežem Janem Pavlem II, mezi CIA a údajným náměstkem Kristovým, může být nazváno jedině duchovním smilstvem, které narušilo všechno, co Kristus o své církvi, která není z tohoto světa, učil. Někdejší státní tajemník, Alexander Haig, připustil: „Vatikánské informace byly po všech stránkách lepší a rychlejší, než naše.“ Vatikánský zástupce v Bílem Domě, arcibiskup Pio Laghi, připomínal americkým úředníkům: „Naslouchejte Svatému Otci. My v tom máme dvoutisíciletou zkušenost.“ Dva tisíce let politických intrik, ve kterých je Vatikán výrazným mistrem.

Michail Gorbačov nazval papeže „nejvyšší duchovní autoritou na zemi.“ Gorbačov se vyjádřil o pozemské moci Římsko-Katolické církve, když prohlásil: „Papež Jan Pavel II hrál důležitou politickou roli při pádu komunismu ve východní Evropě. Události ve východní Evropě by nebyly možné bez přítomnosti tohoto papeže, bez té veliké role, kterou dokázal sehrát na světové scéně.“ Taková pochvala nemohla být nikdy nasměrována ke Kristu nebo jeho apoštolům, kteří byli mučedníky sekulárního světa. Světa, který papežové v duchovním smilstvu objímali a který dokonce ovládali.

Papežská světská moc, udržovaná po staletí je naplněním další části Janova pozoruhodného vidění: „Ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, panující nad králi země.“ Za dnu Janových to byl Řím císařů, který vládl světu. Když císaři ztratili svou moc, papežové vládli na jejich místě, dokonce nad většími územími, a často ješte bezohledněji. Papež Řehoř XI ve své bule „Incarnate Domini“ z roku 1372 vyhlásil papežské panství nad celým křesťanským světem-sekulárním i náboženským-a exkomunikoval všechny, kteří odmítali poslušnost papeži a placení daní. Tato bula byla potvrzena papeži, kteří po něm následovali, a v roce 1568 papež Pius V přísahal, že zůstane věčným zákonem. Papež Alexander VI nastínil na tehdejší globální mapě linii od severu k jihu. Ve jménu Kristově, který nevlastnil na této zemi nic kromě svého roucha, daroval Afriku, Indii a Asii, Portugalsku, a nově objevenou Severní a Jižní Ameriku Ferdinandovi a Izabele Španělské pod podmínkou, že domorodí obyvatelé těchto zemí musí být připojeni k Římsko-Katolické církvi a platit daně papežovi. Dominantní vlyv Říma v Latinské Americe zůstává dodnes.

Budování říše není jenom rysem minulosti.