Druhý Vatikánský Koncil v „Lumen Gentium“ z 21. listopadu 1964 uvádí: „Katolická církev se bez přestání a účinně snaží o návrat celého lidstva a všech jeho majetků pod Krista“, čímž samozřejmě míní papeže, údajného Kristova náměstka. Papež Alexander II prohlásil, že Harold, zákonitý král Anglie, byl samozvancem, exkomunikoval jej i jeho následovníky a daroval trůn Vilémovi, vévodovi z Normandie. Tak s požehnaním papeže, Vilém Dobyvatel zabil Harolda v bitvě, zmocnil se Anglie a byl korunován v Londýně v den Božího narození v roce 1066. Anglickou korunu přijal „ve jménu Svaté Stolice Římské“. Jako papežův agent měl Vilém Dobyvatel, jako jejich král, vyučovat lid Anglie „náležité poslušnosti Kristovu náměstku“ a dochvilnému placení daní papežovi.



Papež Řehoř VII tvrdil, že je králem králů-a nebylo to jen prázdné vychvalování. V roce 1077 Řehoř zabránil Henrichovi IV, který byl tehdy svrchovanou hlavou svaté říše Římské, spravoval Italské a Německé království a hrozil exkomunikácí každému, kdo by mu sloužil jako králi. V obavě o svůj život, Henrich cestoval přes Alpy v zimě, aby žadonil o papežovo odpuštění. Pokořený vladař musel strávit tři dny v pokání, bosý a v hrubé košili před papežovým zámkem v Kenose, než mu byla udělena audience k vyjádření jeho pokání.

V roce 1155 papež Adrián IV dal Irskou korunu králi Anglie, ponechajíc Iri napospas nemilosrdným krutostem Henricha II. Pozdější král Anglie, John Lakeland, se snažil vymanit z moci Říma, načež papež Innocent III ho donutil vzdát se své koruny, aby se pak stal jakousi loutkou Svaté Stolice. Jeden katolický historik 18. Století napočítal 95 papežů, kteří prohlašovali, že mají božskou moc sesazovat krále a císaře. Historik Southern prohlásil: „V průběhu celého středověku byla moc Říma tak silná, a to v duchovní i světské oblasti, že překonávala nakonec to, co bylo v možnostech římského císaře.“

Existují stovky jiných příkladů. Není však žádné pochybnosti o totožnosti katolického Říma, s městem známým jako Babylón, vybudovaném na sedmi pahorcích, které páchalo duchovní smisltví s králi země, a které panovalo nad králi země. Žádné jiné město se tomuto popisu ani nepřiblížilo.

Nejenom, že je Babylón kódovým jménem pro Řím, ale spojení Říma a Babylónem jde ješte hlouběji. Starobylý Babylón byl postaven kolem zřícenin Babylonské věže, od které se odvozuje jeho jméno.