"Ó, já vím, co mi chcete přečíst, Jana deset, dvacátý sedmý a osmý verš!" "Ano, právě to jsem chtěl přečíst. S čím tam nesouhlasíte?". Já nesouhlasím s vaším výkladem!" "Ale já žádný výklad nedávám - já to jen čtu. Dovolte, abych to zopakoval: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou. A já jim dávám věčný život - nikdy nezahynou a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je mocnější než všichni. Nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jeden a ten samý". V obou případech jsou tyto ovce v rukou Boha, chápeš? (To "ten samý" není v textu Bible, když se ale podíváš na Jana 14:9, pak to tam logicky patří!)... Dáma odpoví: Ano, ale já tomu nevěřím, jak to čtete".
Na to už se dá těžko odpovědět, ale náš pastor byl vytrvalý a pokračoval: "Dám vám příklad. Dejme tomu, že by vám Bůh dal život a zaručil jej na deset let. Byla by jste si jistá životem po celých deset let?" "Jistě", deset let bych si byla jistá svým životem" odvětí dáma. "Kdyby vám Bůh dal životní záruku na třicet let, byla by jste si jistá po celých třicet let?" "Jistě že bych byla" "Na padesát?" "Samozřejmě také". "Ale On tam říká, že to není na třicet či padesát let - ale na věčnost!" "Já nesouhlasím s tím, jak to vykládáte", odvětila žena velmi rozhodně.
A zde si vám přátelé dovolím nabídnout jedno poznání, ke kterému jsem za ta léta došel: Lidé - všeobecně - přijmou určitá fakta za pravdu pouze v tom případě, že tato fakta souhlasí s tím, co oni už věří!!... V takovém případě mi vždy přijde na mysl jedna perlička, kterou jsem někde četl. Není striktně křesťanská - ale na druhé straně není nutně nekřesťanská! Cituji: S pohledu na fakt, že Bůh omezil lidskou inteligenci, se zdá být ne-fair, že také neomezil jeho pitomost! Ale pojďme dál.. Pochopte, přátelé, že žádná stvořená bytost - a pak už zbývá jenom Bůh - se nemůže k těm ovcím seriózně dostat, pokud to Bůh nedovolí! A když to dovolí - co slibuje? "Bůh je věrný - nedopustí abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, ale se zkouškou, vám zároveň připraví i východisko, abyste mohli obstát".
V osmé kapitole dopisu do Říma Pavel píše pár veršů, které, aniž bych si dovolil změnit smysl, dám do běžné řeči: Lidi, o kterých Bůh dopředu věděl, že přijmou Krista, ty už - také předem určil aby jednou byli jako Kristus. Jsou to verše 29 a 30.