Jistota.
Probrali jsme - a doufám, že jsme si také dokázali - první dva sloupy křesťanského života: Cestu a Způsob. Tím třetím sloupem je Jistota. Dalo by se to také říci:

Kdo? Jak? Na jak dlouho?
Zde se dostáváme k tomu poslednímu - a já si velmi dobře uvědomuji - tomu nejkontraversálnějšímu sloupu křesťanské víry! Vím už dopředu všechny ty verše, které na mně budou létat ze všech stran. Znám je všechny a postupně se na ně podíváme. Ale tento sloup je tak strašně důležitý, že jsem ochotný se postavit i svým křesťanským přátelům, v poctivé diskusi na tento námět! Bez tohoto sloupu nebudete mít ten hojný život, jak jej Kristus nabízí v Janovi deset deset. Čeština je zde velmi ubohá a chudá. Nevyjadřuje ani trochu to řecké "perissos", které znamená "superhojně, nadměrně, více než hojně. Ani takto to nemohu přesně vyjádřit.. Ale dovolte mi, abych začal jedním prohlášením, ze kterého nikdy neslevím...:

Spása, kterou nabízí Otec Ježíše Krista
je spása věčná!!!
Laskavě si uvědomte hned na začátku, že toto je jediná spása, kterou Bůh, skrze Krista nabízí! Jiná spása není! A nyní do toho! Vím velmi dobře, co učí římsko-katolický katechismus - měl jsem jej ve škole. Malý příklad: Římský císař Konstantin Veliký prohlásil křesťanství za státní náboženství v roce 313. Ale pokřtít se nechal až na smrtelné posteli v roce 337! Proč? No protože katolická církev učí, že člověk může svou spásu ztratit, císař počkal se křtem, o kterém byl přesvědčený že ho zbaví hříchů, až na den své smrti! To se stává vždy, když lidé neznají Slovo Boží a věří co jim říká člověk!!
Chudák Konstantin - i když Veliký, měl velmi malou víru ve slova Krista: "Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život. Nezahynou na věky a nikdo mi je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni - nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky". Jiný případ: Za 1078 let později, stojí u dřevěné hranice za městem Kostnice člověk. Je mu asi 46 let a má být upálený za živa pro to, že tvrdil "Sola Scriptura", že "pouze Bible" je tou jedinou pravdou. Naposledy k němu přijde církevní hodnostář: "Jene, odvolej, zachráníš si život". Jan si musel být velmi jistý svou spásou, když šel raději na tu strašnou smrt, než aby se zřekl pravdy! Ano, jaký rozdíl! Možná, že si vzpomněl na Kristova slova: "Kdo ztratí svůj život pro mne, získá jej".