Než odletěl do Helsinek v září 1990, aby prodiskutoval krizi v Perském Zálivu na schůzce s Gorbačevem, Bush vyjádřil naději, že „v Helsinkách budou položené základy „nového světového řádu“ a že se ustaví pod OSN. Na tiskové konferenci s Gorbačevem president Bush optimisticky prohlásil:
Jestliže národy světa budou jednat ve spolupráci tak jak začaly, položí základní kámen mezinárodního řádu - celosvětový mír, jaký jsme ještě nepoznali.. V propagaci tohoto stejného cíle, Secretary of State, James Baker prohlásil na celonárodně vysílaném televizním programu „Face the Nation,“ v září 1990 : „Jsme na prahu vytvoření nového světového řádu“. V minulosti by takové prohlášení bylo brané jako utopie, ale nyní to média vzala zcela vážně. „Time“ napsal: Jak George Bush chytal ryby, hrál golf a přemýšlel o světe po studené válce, člen jeho štábu prohlásil, že si počal také představovat nový řád.“ Noviny po USA přinesly titulky: President vítá „nový řád“ a citují úředníka Bílého Domu, který v úvaze o schůzce Bush/Gorbačev prohlásil: Považuji za velmi nadějné to, že vstupujeme do nového řádu světa, kde Východ-Západ, US-Sověty soupeření už nebude hlavní událostí.“
Když Shevardnaze, sovětský ministr zahraničí, oslovil OSN v září 1990, odsoudil akci Saddáma Husseina jako „hrozbu novému řádu světa,“ téměř dva roky dříve, než chytil tu stejnou vizi Bush. V jeho historické řeči k OSN v prosinci 1988 Gorbačev řekl dogmaticky a téměř prorocky:
Další globální pokrok je pouze možný skrze hledání univerzálního souhlasu ve směru nového světového řádu.“
Důvěryhodnost této myšlenky není již pochybná. Ovšem, tento nový řád povede Antikrist! Náboženské přípravy pro jeho nástup jsou právě tak důležité, jako politické. Obě jsou již v pohybu. Aby se tento proces zakončil, Bůh dodá tu důležitou přísadu sám... ___________ * ____________
13. Ekologické Starosti a Globální Mír....
KDOPAK SE NEKOCHAL nádherou západu slunce, nebo pohledem na nespočetné hvězdy blikající v chladné jasné noci, či téměř magickými stíny hrajícími si v šeru se siluetou vzdálené hory, nebo delikátní barvy, které barví poušť při východu slunce, paprsky slunce tančící na řekách a jezerech? A kdo nepozoroval bez dechu tu ohromnou rozmanitost tvorů této planety? Chybí slova k popsání nádhery této země. A přesto nevděční obyvatelé jí systematicky zneužívají, a teprve nyní se probouzejí k faktu, že vlastně ničí něco, na čem záleží přežití. A i potom co si to uvědomili, nejsou ochotni čelit vážnosti situace a pustit se do nějaké akce nápravy.