Oni neměli žádné pochopení pro to, co hebrejští proroci prohlásili: Že bude „zabit za naše hříchy, mučen za naší nepravost...“ a že On zemřel za hříchy světa. .... Jak ironické je, že právě ta smrt, kterou jejich proroci předpověděli, a která byla zcela nutná pro naší spásu, právě ta byla „důkazem“ pro Jeho současníky, že On nemohl být tím Mesiášem! „Jsi-li Kristem, zachraň sebe a nás!“ (Lukáš 23:39)
To byla výzva, kterou volali ti dva kteří viseli po Jeho levici a pravici. Kdyby byl zachránil sebe - nikdo jiný by zachráněn být nemohl - ale oni tomu nerozuměli.. „Je-li králem Israele, ať sejde dolů s kříže, a my mu uvěříme!“ (Matouš 27:42). byl posměšný pokřik náboženských vůdců, kteří zářili pohledem na Jeho zmučené tělo.. Nepřítomnost Boží intervence byla přesvědčivá. Kněží i zákoníky připomínali všem, kteří se přišli podívat jak umírá v agónii: „Věřil Bohu, ať ho vysvobodí, stojí-li o něho!“ Matouš 27:43 Nebyl nakonec Jeho zoufalý výkřik před smrtí „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil? Marek 15:34, doznáním, že žádným Božím služebníkem nebyl - tím méně Synem? Fakt, že nebe zůstalo bez ozvěny po té zoufalé prosbě, se zdálo být dostatečným důkazem, že tento bývalý galilejský tesař byl podvodníkem. Nebyla taková logika nepopíratelná a pevně zakotvená v Písmu? Nakonec, všechna proroctví jasně učila, že Mesiáš obnoví Davidův trůn a slávu Israele, uvede zlatý věk míru pro celý svět. Ježíš Nazaretský byl totálním nezdarem. Mír nepřinesl ani v nejmenším, a Jeho vlastní slova - jak tak zklamaní učedníci vzpomínali zpět - je měla přesvědčit, že On tím Mesiášem není: „Nemyslete si, že jsme přinesl na zemi mír; nepřinesl jsem mír, ale meč. Přišel jsem abych postavil syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchýni.“ (Matouš 10:34-35). Odsoudil se přece vlastními slovy!
Namísto míru, přinesl nesváry a rozdělení mezi přáteli, a dokonce i do rodin. Namísto pozdvižení armády k osvobození Israele z římského jha - jak by Mesiáš jistě učinil - tento pokorný a mírný podvodník vedl bandu otrhaných bývalých rybářů, výběrčích daní a prostitutek kolem krajiny a kázal nenásilí. Předstíráním že je židovským králem vzbudil nevoli Říma a udělal všechno ještě horší než dříve. Nakonec se ho rabíni zbavili. Svědomí, pobouřená učením o spravedlnosti si mohou opět odpočinout. Ježíš Nazaretský byl mrtev. Jeho zklamaní a zbabělí následovníci byli rozprášeni a schovávali se. To byl konec - jak se každý domníval - i když to vlastně byl teprve začátek. Přesto ani Jeho vlastní učedníci neporozuměli pravdě - až se jim ukázal opět živý, „jim se také po své smrti mnoha způsoby prokázal že žije. (Skutky 1:3).