A pro ty, kteří opravdu Kristovi patří - i když jsou smutni z klamu a neštěstí, které na tento svět přicházejí - existuje radost a vzrušení z poznání, že už to nemůže být dlouho než uslyší ten Kristův hlas, jak je volá k setkání v prostoru někde nad Zemí. Jakou motivaci nám toto uvědomění dává pro čistý život a pro rozhlašování jasné Boží zprávy lidstvu! A jaká zpráva to je? Ten standardní „evangelický“ přístup byl dlouho slib hojení, radosti a požehnání pro ty, kteří ke Kristovi přijdou, ale světu který se již vidí v éře míru a blahobytu, taková zpráva nedává přílišnou motivaci. Zpráva kterou svět potřebuje, je uvědomění si hříchu a strach z Božího soudu! Dokud si lidé neuvědomí že porušili Boží zákony, a že svět je na pokraji sklizně Jeho hněvu, nepocítí potřebu odpuštění, za které Kristus zaplatil svou krví. Přinášet takovou zprávu, bude sice den ze dne obtížnější, ale je tou jedinou která zabrání, aby lidé nepřicházeli ke Kristovi z nesprávných důvodů, a tak byli snadno ovlivněni klamem Antikrista. Nahání to hrůzu a zároveň to ale vzrušuje, když si uvědomíme naší odpovědnost i privilegium, zachránit co nejvíce lidí. Zachránit je před hněvem, který se nezadržitelně blíží.... ___________ * ____________



5. Sjednocená Evropa: Krůček ke globálnímu míru?
Ocitli jsme se v poslední dekádě druhého tisíciletí od narození Ježíše Krista. Devadesátá léta už nyní jsou vyhlašovány za nejvzrušující a nejnadějnější dobou v lidské historii. Nikdy před tím se nezdál prospekt světového míru a blahobytu tak slibným - a nikdy před tím se neobrátilo světové mínění od zoufalství k radostné naději jako teď, když lidstvo vstupovalo do poslední dekády tisíciletí. Jak rapidně se neuvěřitelné události zrychlily a navršily jedna na druhou! Dokonce i ti nejlepší političtí pozorovatelé byli nečekaně zaskočeni... Užaslý svět pozoroval jak neuvěřitelné události přešly Východní Evropou. Scházela slova popsat situaci. Jeden žurnalista řekl: „Jedna strana končí - komunistická strana!“ („The party is over - the Communist Party!) Jen naznačit takovou možnost před několika měsíci, by bylo dokonale směšné. Jak rychle se všechno změnilo! Ta zdánlivě nezničitelná mentalita Železné Opony se pojednou transformovala do srdečné otevřenosti a spolupráce mezi Východem a Západem. Winston Churchil první řekl toto pojmenování ve svém slavném projevu v roce 1946 : „Od Štětína v Baltu, do Terstu v Adrii, přes kontinent padla železná opona.“ Stala se drsnou životní realitou o jejíž stálosti nikdo nepochyboval. Pak pojednou - s překvapující lehkostí, čtyřicet tři let a mnoho mrtvých později - ta zlá opona už nebyla... To všechno „absolutně nemožné“ se odvíjelo den za dnem krokem, který bral dech.