Jak jeden televizní komentátor, (který byl přítomný na historickém setkání Gorbačeva s papežem, a později setkání Bushe a Gorbačeva, které okamžitě následovalo) prohlásil: „Úžasné změny zcela transformují svět v tak rychlém sledu, že jim sotva stačíme!“ Francis Fukuyama z americké vlády prohlásil:“ toto není jen konec Studené Války, ale konec historie jako takové...“ První stránka magazínu Time, listopadu 11 1989 píše o setkání Garbačev-Bush s velikým titulem: „Staví Nový Svět“. Gorbačovy „Glasnost a Perestrojka,“ na které se díval jak Západ tak i Východ s nedůvěrou, po měsíce tiše kvasily. Po historické schůzce s Bushem, perestrojka náhle explodovala s neodolatelnou silou nejenom v Sovětském Svazu, ale po celé Východní Evropě. Dělo se nemožné! Utlačovaní občané nadšeně tančí na Berlínské Zdi, a odvážně ji strhávají, zatím co pohraniční stráž se na to dívá se souhlasným úsměvem! Neuvěřitelné? Ale vždyť jsme to viděli na televizi, a s námi celý svět! Gorbačev prohlásil:
„Věci se opravdu mění tím nejradikálnějším způsobem. Lidé mají na politiku vliv, a pakliže si někdo přeje změnu pouze v jedné oblasti, potom je na velikém omylu!“
V rychlém sledu padaly marxistické totalitní režimy jeden za druhým. Zdánlivě neporazitelné, bortily se tváří tvář pokojným demonstracím. Statisíce studentů ruku v ruce s občany ze všech koutů společnosti - lidé kterým by se ještě před několika dny ani nezdálo že by se něčeho podobného účastnili - vyšli do ulic, mávali prapory a žádali svobodu! Nebyla jim upřena a výsledky byly dramatické až za hranice představ.. Představte si obrázek: nejvyšší vrstvy z komunistických stran po celé Východní Evropě, kteří po léta odsuzovali kapitalismus a předstírali že představují rovnost pro všechny, byli odhaleni jako úplatní a zkorumpovaní kriminálníci. Totalitní tyrani, kteří vládli terorem a zastrašováním, byli sami postaveni před ne-komunistické soudy! Nová evidence o základním sobectví a pokrytectví lidského srdce byla vláčena tiskem celého světa:
Wandlitz, Východní Německo - Masivní železné brány skrývaly luxusní apartmenty, kde starší členové vlády a komunistické strany po léta žili. Po celé zemi, jsou bývalí vládci odsuzováni za plundrování veřejného majetku. Peníze takto získané ukládali v zahraničních bankách. Od chvíle kdy přestal železný stisk strany na občany Východního Německa, ukázal se dříve nevídaný luxus, ve kterém tato „horní vrstva“ žila. Nové a nové zprávy se objevovaly téměř denně, a měly hluboký dopad na Východní Němce, kteří byli učeni, že za socialismu žijí všichni za poměrně stejných podmínek. Reakce byla bouřlivá. Tisk Národně Demokratické Strany komentoval, že „miliony lidí země jsou přesvědčeni, že se z nich staly svedené oběti..“ Jeden student píše: „Otázka korupce znamená rozpuštění komunistické strany ... dnes vidíme, jaká je skutečnost...“ Dělník Východního Berlína poznamenává: „Je to nechutné ..