Jedna věc je ale jistá: Větší část z Leninova impéria zla zachvátily plameny - a tím nepravděpodobným žhářem, který škrtl sirku je - nikdo jiný, nežli předpokládaný vůdce Komunismu, sám sovětský president.. Není nemožné i to, že Gorbačev použil starý plán Kremlu pro „falešnou demokratizaci Východní Evropy“ jako pláštík pro své vlastní scénário. V opačném případě by bylo nemyslitelné aby vydržel tak dlouho jak vydržel, aniž by ho další členové Politbyra vytlačili od kormidla... Bylo by možné, aby Gorbačevovy plány měly v sobě jeho osobní ambice, které mířily mnohem dále, než byla jeho pozice? Už dnes průzkum veřejného mínění prozrazuje, že kdyby dnes byly volby, Gorbačev by neměl vážného soupeře na post nejvyšší hlavy Spojené Západní Evropy. A není vyloučeno, že jeho ambice jdou ještě dále... Skeptik zůstává přesvědčený, že to všechno je jen pouhý trik. Ovšem zdá se, že se události dostaly příliš daleko, než aby Kreml byl schopný otočit hodiny zpět. A to i kdyby Gorbačev byl zbavený moci. (psáno v 1990 !). Ale kdo by dnes stál o jeho místo za dnešních okolností? S papežem po svém boku, sovětský president odvážně a rozhodně prohlásil:
„Rozhodli jsme se, pevně a neodvolatelně, založit naší politiku na principech svobody volby. ... Tím že jsme se vydali na cestu radikální reformy, socialistické země překročily čáru, za kterou už návratu není...“
Železná pěst sovětského Komunismu, který si držel své poddané surovou silou, se mění do svobodné společnosti. Už se svět nemusí třást při pomyšlení na pochod marxistické totality na Západ. Z čista jasna, záhadně a oproti očekávání všech expertů - demokracie se pohnula na Východ! Nejenom všechny komunistické vlády padly, ale všechny se pohybují, jak jen rychle to možné je - směrem k demokracii západního stylu! .. Ještě význačnější, možná, než veřejná prohlášení o spolupráci bylo prostředí bratrské lásky a důvěry, které Bush a Gorbačev projevovali jeden vůči druhému na společné tiskové konferenci na Maltě v prosinci 1989. Noviny celého světa přinášely titulky: “Nová důvěra plní US-Sovětské vztahy, Přátelství, Naděje namísto podezření..“ Andrej V. Nikiforov, redaktor vlivného sovětského magazínu „USA“ to všechno shrnul:
„Konfrontace ideologií končí. To samo o sobě je historický posun ohromné důležitosti Nyní ve skutečnosti jednáme z premisy, že máme společné zájmy se Spojenými Státy v mnoha směrech ... ještě zůstávají problémy z éry konfrontace, ale už to nejsou překážky, jako byly kdysi.. Tato důvěra se zdála narůstat s každým setkáním Bushe a Gorbačeva. Mnozí staří nepřátelé na obou stranách Studené Války, se cítili zmateni.