_____________ * ______________

8. Oživené Římské Impérium
SOVĚTSKÝ PRESIDENT MICHAL GORBAČEV je hnán vášní: Vidět jak Sovětský Svaz a jeho bývalé satelity se stávají částí nové Sjednocené Evropy - a potom „sjednocený socialistický svět“ svobody a míru! Jak dlouho se s tímto neuvěřitelným, nemarxistickým snem Gorbačev zaobíral než se rozhodl, že už je k tomu zralá doba, a publikoval to ve své knize: „Perestrojka Nové Myšlení pro Naší Vlast a Svět,“ v roce 1987, to nevíme. Povzbuzený tím, jak nadšeně byla kniha veřejností přijata, důrazně přednesl a časově upravil svůj sen na Shromáždění OSN, v prosinci 1988. Bylo to poprvé po 25 letech, kdy sovětský president toto shromáždění oslovil. Tato kulturní a přesvědčivá řeč toho, kdo byl zvolený „Mužem Desetiletí“ magazínem Time, je propastný rozdíl od hrubé tirády, se kterou se proslavil Nikita Chrusčev, když si ještě pomáhal ranami do stolu svou botou.. Gorbačevův projev byl mistrným dílem na rovině styků s veřejností. Každého překvapil tím, když oznámil jednostranné snížení počtu sovětských vojenských sil rozmístěných ve Východní Evropě, a vyzval všechny aby odmítli používání vojenské síly v mezinárodních vztazích. Varoval, že uzavřené společnosti neuspějí a volal po demokratizaci každého národa a po univerzálním uznání lidských práv a plnou svobodu pro každého jednotlivce. Většina Západníků se domnívala, že jde opět o nějakou starou sovětskou propagandu. Sovětský vůdce, který požaduje „demokratizaci všech národů?“ Přestaňte si dělat legraci! A odsuzuje „uzavřené společnosti“ k zániku? Není to rys právě jeho vlasti? Jen málo z těch, kteří ten den slyšeli jeho projev věřili, že všechny „uzavřené společnosti“ Východní Evropy skutečně zkrachují během jednoho roku ode dne této prorocké řeči, ale téměř každý od té doby počal věřit nejenom Gorbačevovi, ale také jeho revolučním návrhům, které se nezastavily u břehů Evropy, ale rozšířily se do celého světa. Jak bych si přál, aby někteří z mých starých učitelů a kazatelů z mého mládí byli dnes naživu! Jak by byli nadšeni když by uviděli celý tem pohyb k oživení Římského Impéria, o kterém s takovou jistotou učili před padesáti lety! Jsem si jistý že by také rozpoznali svůj vlastní omyl vysvětlení „deseti prstů“ na nohou Nabukadnezarovy sochy. (Daniel 2:31-45), jako deset národů Evropy. Už jsme se zmínili o tom, že jak události tak i fakta historie, si vyžadují mnohem širší pohled na to, co těch „deset prstů“ představuje... Na vrcholu své moci, starodávný Řím kontroloval teritoria, daleko za hranicemi Evropy. Jako dodatek máme Řecko, Turecko, část toho čemu se dnes říká Východní Německo. Dále značnou část Maďarska, Rumunska, Jugoslávie, Albánie, Bulharska, Sovětské Arménie, a dalších částí Sovětského Svazu kolem Černého moře. Césarovo staré Impérium také zahrnovalo Sýrii, Libanon, Israel, Jordán, Egypt a středozemní oblast Severní Afriky až k Atlantiku.