možná, že by taková nádherná organizace biskupů a kněžstva se mohla stát prostředníkem k usmíření, sjednocování, k vládnutí? Konstantin během své vlády zacházel s biskupy jako se svými politickými poradci; svolával je, předsedal nad jejich sněmy, a souhlasil prosazovat všechno, na čem se jejich většina rozhodla. Skutečný Křesťan je vždy nejprve Křesťanem, potom státníkem! U Konstantina tomu bylo naopak - Křesťanství bylo pro něj prostředkem, ne cílem.. „Křesťanství“ se stalo prostředkem téměř pro každého. Být „Křesťanem“ bylo životně důležité pro každého, kdo chtěl mít úspěch v obchodě, politice, dokonce i v armádě. A tak se stalo mnoho lidí „Křesťany“, jen pro výhody, které „Křesťanství“ poskytovalo. Byl to problém, kterého byla církev ušetřena v dobách, kdy Křesťanství znamenalo pronásledování, a i případnou smrt. Teplá místa v duchovní sféře - od kněze k biskupovi, kardinálovi a i k papeži připadla tomu, kdo nabídl nejvíce. Augustin si stěžoval na tento zničující vliv na Křesťanskou církev:
„Člověk, který vejde (IV století) do kostela, uvidí tam opilce, lakomce, podvodníky, hazardní hráče, smilníky a svůdníky, lidi kteří nosí amulety, klienty čarodějníků, hvězdopravce.. Je třeba vědět, že tento dav, který plní kostely na křesťanské svátky, plní divadla na svátky pohanské...
A tak „Křesťanství“ Římského Impéria, které je známé pod názvem římský Katolicismus, a jehož hlavou je papež, není to stejné jako biblické Křesťanství ranné církve a mučedníků.. Namísto toho to bylo římské Pohanství, pod nátěrem křesťanské terminologie a formy.. Durant píše:
Když Křesťanství ovládlo Řím, celá struktura pohanského chrámu, titul i háv hlavy - Pontifex Maximus-e, uctívání Velké Matky, spousta utišujících božstev, pocit nadpřirozené přítomnosti, radost starých festivalů, a nádhera dávných ceremoniálů - prošla - jako mateřská krev do nového náboženství a dobytý Řím si podmanil svého dobyvatele.
Zatím co Křesťanství obracelo svět, svět obrátil Křesťanství!
Jako hlava církve, si Konstantin přisvojil dva nové tituly jako dodatek k pohanskému Pontifex Maximus: „Vikář Kristův“, a „Biskup biskupů“ .. Titul „Vikář Krista“ je zajímavý. Slovo „vicar“ pochází z latinského „vicarius.“ Řecký equivalent tohoto slova je „anti“, jako ve slově Antikrist. Použijeme-li řečtinu, potom Konstantin, jako „vikář Krista,“ byl Antikristem právě tak, jako jsou všichni papežové - nesou stejný titul.. Antikristem bude nový Konstantin, hlava obnoveného celosvětového Římského Impéria, zatím co papež bude jeho asistentem - druhá bestie v Apokalypse 13. Ranná protestantská církev jednoznačně nazývala papeže Antikristem - ne kvůli herezím Říma, ale protože životy mnoha papežů ilustrovaly Antikristovo zlo.