Ve skutečnosti - oni raději zemřeli, než by připustili kompromis - jak činí dnešní papež, v roli „Náměstka Ježíše Krista.“ Vědom si „poslání“, které mu dala „Naše Paní z Fatimy,“ současný papež udržuje kontakty se světovými náboženstvími. Přijímá za fakt, že „oni slouží stejnému Bohu“ a že „jejich modlitby jsou právě tak efektivní, jako modlitby Křesťanů.. A také se nepokusil žádného z nich obrátit. On prostě chce jenom to, aby ho každý uznal jako morálního a spirituálního vůdce světa.. I když tou „děvkou“ je katolická církev, všechna náboženství budou jednou shromážděné pod Vatikánem. Už dnes vidíme vedoucí Protestanty spolupracující s katolickou církví a přijímající její ekumenismus. Nový duch kompromisu se šíří „křesťanskými“ církvemi a ostatními náboženstvími. Papežův vyhlášený respekt k Buddhismu jde o krok dále s episkopálním biskupem z Newarku, který se jmenuje John S. Spong:
Na podzim 1988 jsem uctíval Boha v buddhistickém klášteru. Když se rozprostřel voňavý dým, poklekl jsem před třemi sochami Buddhy s pocitem, že dým ponese mé modlitby směrem k nebi. Byl to pro mne svatý okamžik, .. daleko za slovy a za vírami, které používá každé náboženství - je božská síla, která nás všechny spojuje.. Už se nikdy nepokusím obrátit Buddhistu, Žida, Hindu, nebo Muslima. Budu spokojený tím, že s nimi kráčím směrem k Bohu který žije - jak já věřím - za obrazy a sochami, které nás oslepují..“
Taková „jednota“ bude převažovat mezi náboženskými směry pod Antikristem. Dokonce i některé „modlitební snídaně“, které přivádějí politické a náboženské osobnosti dohromady - dělané na způsob té první ve Washingtonu D.C., které byly původně zamýšlené jako způsob pro svědectví o Kristu, se pomalu mění na ekumenické platformy pro akceptování všech náboženských věr. Když navštívíte „Mezináboženskou Modlitební Snídani“ setkáte se s rabíny, Buddhisty, nebo řecko-ortodoxní a Bahaisty. Na takovém shromáždění by bylo proti společenskému bontónu kdyby přišel Ježíš Kristus a prohlásil: „Já jsem Cesta, pravda i život. Nikdo nepřijde k Otci, než skrze mne“. Takový dogmatismus by nebyl tolerován lidmi, kteří káží toleranci pro všechna náboženství. Ale: Kdo je dogmatičtější? Ten, který učiní pravdivé prohlášení, nebo ten, kdo nedovolí opakování takového prohlášení ve své přítomnosti? Člověk by musel být slepý aby neviděl, jak se již staví základ pro celosvětové náboženství. Správný křesťanský postoj k ekumenismu se dá snadno určit.