V červnu 1990, vatikánský hlídací pes ortodoxie, německý kardinál - se svolením papeže - vydal v osmi jazycích „Instruktáž“ pro teology a biskupy. Jak uvedl Los Angeles Times :
„V uplatňování centrální autority .. dal Vatikán otevřeně na vědomí všem římsko katolickým teologům - a dále Katolíkům, kteří se příliš ptali - že nebude tolerovat jakýkoliv disent k oficiálnímu učení církve.. Svoboda víry nemůže ospravedlnit právo k nesouhlasu“ říká dokument .. „ a právě tak disent nemůže být ospravedlněný jako právo na sledování vlastního svědomí... Podlehnout pokušení nesouhlasu, znamená dovolit kvasu nevěrnosti k Svatému Duchu, aby počal růst...“
Katechismus jasně prohlašuje, že „člověk může obdržet znalost Božího Slova pouze od katolické církve, a to jen skrze ustavené orgány...“ Katolík musí „přijmout cokoliv Božská Církev (mimo které není spásy), učí o Víře, Morálce a Způsobů Milosti...“
Katolický apologeta píše bez omluvy: „Katolík věří v inspiraci Bible proto,- že mu tak praví církev - napsáno bez servírku - a ta stejná církev jediná, má autoritu tento inspirovaný text vykládat...“ Učení církve musí být akceptováno všemi členy bez otázek, jinak jsou navěky odsouzeni. Obrovský Vatikánský Sněm II učinil nějaké změny, které by měly Katolíkům ukázat, že Řím neomylným není. Pojednou je Katolíkům dovoleno jíst v pátek maso - i když ti, kteří tak dříve učinili, a nepřiznali to knězi, šli do pekla. Někteří „svatí“, jako svatý Kryštof byli sesazeni a požadavek aby mše byla vedena pouze v Latině, byl opuštěn. Ale to všechno byly jen takové potěmkinovské vesnice. Heretické doktríny o spáse, které vyvolaly Reformaci se nezměnily a církev vlastně získala pevnější kontrolu, jak výňatky z Vatikánu II. naznačují:
Ale úkol dávat autentický výklad Božího Slova - ať už je ve formě psané, nebo ve formě Tradice (která je na stejné úrovni s Biblí), byl svěřený pouze žijícímu výučnému úřadu církve. Z Božského ustavení je to výlučným úkolem pouze těchto pastorů, následovníků Petra a druhých Apoštolů, aby učili věrné autenticky, to znamená s autoritou Krista. ... Věříme v neomylnost požívanou Následníkem Petra (papeže) když mluví „ex katedra“ jako pastýř a učitel všech věrných, neomylnost, kterou požívá celý Episkopát (biskupové, kardinálové) když ji používají jako svrchované magisterium..