Následující prohlášení Vatikánu je jednoznačné:
Loyální podrobení se jak vůle, tak i intelektu musí být dáno autentické učící autoritě římského papeže - i když nemluví „ex katedra,“ v tom, že jeho svrchovaná autorita v učení je s respektem uznávána, a že každý se upřímně nakloní k rozhodnutí, jak v mysli tak v úmyslech...
Římsko katolická církev, jako jediná vykladačka Písma, svádí své členy do náruče jiného Boha, jiného Ježíše Krista, a podává jiný plán spásy, než jaký učí Bible. Nastává sémantický zmatek, protože Řím používá biblické termíny jako „ospravedlnění milostí,“ zrození z panny,“ „výkup krví na kříži,“ a „vzkříšení Ježíše.“ Ale to co pod tím rozumí Řím, je něco zcela jiného od toho, jak tomu rozumí evangelík a jak to Bible učí! Stačí věnovat několik minut běžně dosažitelné literatuře, abychom si uvědomili, že římský Katolicismus totálně zkorumpoval Kristovo evangelium, a pevně bojuje proti tomu, které učí evangelíci. D.Martyn Lloyd-Jones vysvětluje zmatek mezi mnoha Protestanty:
V určitém smyslu se můžete domnívat, že římsko katolická církev je tou nejortodoxnější církví na tomto světě. Věří, že Ježíš z Nazareta byl věčným Synem Boha, věří ve zrození z panny, věří ve Vtělení, věří v Jeho zázraky, věří v Jeho zástupnou smrt na kříži, a Jeho vzkříšení. .. V tomto okamžiku přijdou na řadu subtilnosti a povstanou okamžitě potíže. K této ortodoxní pravdě přidává- s plusem který zatracuje - věci, které jsou zcela nebiblické, které vlastně Bibli popírají.. Tak nakonec se ocitne v postavení, ve kterém když přijmeme její učení, věříme lži!
Na příklad, k vyznání, že Kristus zemřel za naše hříchy, Katolicismus přidává dogma jehož důsledkem je popření dostatečnosti Jeho smrti. Musíme ještě přidat naše dobré skutky, poslušnost k církvi, a přijímání svátostí - to vše musíme přidat k tomu, co udělal Kristus. Růženec, zpověď knězi, křest v církvi, a odpracované odpustky jsou také vyžadovány. Jako dodatek ke Kristově utrpení na kříži, musí také trpět jednotlivec za své hříchy v očistci, kde duše - i když už očistěná krví Krista - musí být ještě „více očištěna“. Potom přichází nekonečný seznam almužen, dobrých skutků a mší, které musí být za nás slouženy potom, co jsme zemřeli, abychom se dostali z očistce a konečně vešli do nebe. Na rozdíl od toho, apoštol Petr prohlašuje, že vzkříšený Kristus zajistil pro věřící „dědictví nehynoucí neposkvrněné a nevadnoucí, které je připraveno pro vás v nebesích, pro vás, kteří jste skrze víru spaseni a drženi mocí Boha.. Protože Kristus dal jednou pro vždy svůj život - spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu..“ Pavel ujišťoval své věřící, že „odejít z těla je být s Bohem....“ (v nebi, ne v očistci!). A co se odchylování od pravdy týče, byl Pavel velmi jednoznačný: „jsou lidé, kteří obracejí Kristovo evangelium v pravý opak.