Pakliže nějaký soudce se pokusil tento zákaz obejít byl bez okolků exkomunikován. Být vyhoštěn z církve znamenalo také ztrátu občanství, jelikož civilní autority byly nuceny akceptovat církevní dekrety. Papež Pavel IV., inkvizitor nad inkvizitory, bezkonkurenční mučitel Křesťanů a pronásledovatel Židů mluvil tak oplzle, že by nikdo nevěřil, nebýt místopřísežných výpovědí očitých svědků. Stále se s někým hádal, dokonce i s králem Karlem V. a králem Filipem II., kteří byli jediní přátelé papežství. Na jeho mysli byl pouze jeden cíl: "Drtit pod svou nohou krále i císaře.".(Ignaz von Dollinger).4 Těsně před svou smrtí v r. 1559, jako reakci na růst protestantského hnutí, který nabíral hrozivých proporcí, a ohrožoval i "Kongress Kardinálů, Pavel IV. vydal bulu "Cum ex Apostolatus Officio."
Jako "Římský Pontiff, Náměstek Boha a Ježíše Krista na zemi, držitel moci nad národy a královstvími, soudce všech a souzen nikým v tomto věku," Pavel IV. prohlásil, že má neomezenou moc sesadit kteréhokoliv vládce a zabrat majetek kohokoliv - bez soudního procesu. Každý, kdo by takto sesazené chránil či obhajoval bude exkomunikovaný. Jeho dekret prohlašoval:

Kdokoliv by byl objeven, dokázán či shledán že opustil katolickou víru .upadl do hereze, nebo vytvořil či nařídil schizma, bude potrestán následujícími tresty: Exkomunikace, propadnutí veškerého majetku - bez ohledu na hodnost, řád či preeminence - i když mají tituly barona, hraběte, markýze, knížete, krále či císaře. Žádnému člověku není dovoleno odporovat tomuto výnosu! Kdyby tak kdokoliv učinil, zažije hněv Všemohoucího Boha a Jeho požehnaných apoštolů Petra a Pavla. Sepsáno v Římě u Sv. Petra, léta vtělení Páně 1559, patnáctého dne března, čtvrtého roku našeho Pontifikátu. (Ehler & Morrall)5
Papež Sixtus V. (1585 - 89), přepsal Bibli, aby se přizpůsobila jeho podivným idejím, prohlásil, že má nejenom náboženskou, ale také civilní jurisdikci "nad králi a princi" a že "může "ustavit či sesadit kohokoliv - jak se mu zalíbí - včetně císařů!" Toto nebyla nijaká planá hrozba, protože v té době vládl všeobecný pohled, že mimo římsko katolické církve není spása! A tak exkomunikace se rovnala věčnosti v pekle!

Papež Klement XI., ve své bule "In Coena Domini" z roku 1715. exkomunikoval každého, kdo neuposlechl papeže a hlavně - kdo mu neplatil daně. Bula prohlašovala, že papež měl plnou autoritu nad všemi lidmi - včetně vládců a nad všemi záležitostmi - jak náboženskými, tak i světskými.