omezuje své schválení biblické neomylnosti na problémy týkající se víry a mravů! Prohlašuje: "Učit knihy Písma pevně, věrně a bez chyb - pravdy které Bůh, pro naší spásu, svěřil Svatému Písmu." (Flannery)2 Řád Rytířů Kolumbových parafrázuje tuto část takto: „A tudíž Bible je bez jakéhokoliv omylu tam, kde se dotýká náboženské pravdy odhalené pro naší spásu. Není nutně neomylná ve věcech týkajících se přírodních věd a pod.(kurziva v originály)“3 Zřejmě Bůh, který stvořil vesmír a inspiroval Bibli, neví příliš mnoho o přírodních vědách!

Magisterium, které se prohlašuje za neomylné a za jediného vykladače Písma, je zřejmě velmi daleko od neomylnosti a proto musí mít nějakou omluvu pro vědecké omyly, které dělá. A tak se to svede na Bibli. V tom že popírá osobní, individuální a morální odpovědnost člověka za dbaní Božího Slova, římsko katolická církev se drží posledního zbytku autority, kterou kdysi měla nad životy a nad svědomím všech lidí i jejich vlád.

A co Tradice?

Římský Katolicismus se neodvolává pouze na Písmo a jenom na Písmo, ale opírá se také o "tradice", údajně převzaté od dob apoštolských. Ale neexistuje žádná katolická tradice, která by se dala vystopovat zpět k apoštolům! ŽÁDNÁ! Katolické tradice vznikly mnohem později a idea neomylnosti je jednou z těch posledních tradicí. Už ta myšlenka o prohlášeních "ex cathedra," tak důležitá pro "neomylnost," byla nepředstavitelná ještě před 16 stoletím!
Kromě toho se připouští, že tradice procházely mnoha změnami. Vatikán II. přiznává že "Tradice, které přicházejí od apoštolů činí pokrok existuje vzrůst vnitřního pohledu do skutečností a slov která se předávají. (Flannery)1 Dále pokračuje:

Svaté Písmo je řečí Boha, jak je psáno pod dechem (inspirací) Svatého Ducha. A Tradice sděluje Boží Slovo v celé své úplnosti, jak bylo svěřeno apoštolům Pánem Ježíšem Kristem a Duchem Svatým. A tak Jak Písmo, tak i Tradice musí být akceptovány a ctěny na stejné úrovni cítění, oddanosti a úcty.. Je proto zřejmé, že ve svrchovaně moudrém ustavení Boha, posvátná Tradice, posvátné Písmo a Magisterium církve jsou spojeny a sjednoceny tak, že žádné nemůže stát bez toho druhého. Společnou prací, každý svým způsobem pod akcí Svatého Ducha, všichni přispívají k spáse duší. (Flannery)2
Okamžitě vidíme v tomto prohlášení vážné problémy: Bible není postačující sama o sobě, neobsahuje celou pravdu, kterou ke spáse potřebujeme. Musí být podpořena tradicí a vyložena "Magisteriem církve." Ani katolická církev s magisteriem, ani tradice církve neexistovaly po 2000 let Starého Zákona, a zřejmě Boží Slovo té éry které platí podnes - a které je obsahem větší než Nový Zákon, nepotřebovaly ani tradici, ani magisterium. Vidíme jak důkladně tato katolická idea že "Bible je nedostačující," je v kontradikci s Písmem.