To samé je pravdou o tradici na kterou naráží v 2Tesalonským 3:6. A opět vyzdvihuje:"když jsme byl s vámi, toto jsem vám přikazoval" (ústně). Petr říká to stejné: "snažím se, aby jste si mohli tyto věci připomínat po mé smrti."(.2 Petr 1:15) Jinými slovy napsal to, co jim už dříve řekl aby to zůstalo čisté, nezměněné po jeho smrti.

Pavel se velmi zajímal o falešné doktríny. Spousta jeho psaní byla opravování herezí. Varuje Efezské starší:"Vím že po mé smrti přijdou draví vlci a nebudou stádo šetřit." (Skutky 20:29) Bylo by proto nelogické se domnívat že by Pavel nezapsal všechno, co jej inspiroval Svatý Duch aby učil. Když lidé překroutili slovo psané, jak snadnější bylo zkorumpovat to, co bylo předáváno ústně - jak tak paměť chybovala a přišly nové generace, které nikdy neslyšely originál.

A CO TRADICE PSANÁ?
Psaná tradice v Katolicismu přichází z děl tak zvaných Otců církve. Bohužel, velká část podvodu je pomíchaná a často se nedá rozeznat od faktů. Tyto podvody se staly zdrojem idejí, které zůstávají jako dogmata až podnes, jako na příklad prohlášení přiřčené v "Isidorian Decretals" papeži Juliovi (asi 338) že "Církev římská má právo otevírat i zavírat nebeskou bránu každému o kom se rozhodne," a že papežové zdědili "nevinnost a svatost Petra," a jsou tudíž svatí a neomylní a "celé Křesťanstvo se musí před nimi chvět." (Ignaz von Dollinger, The Pope & the Council")3 Taková prohlášení jasně nejsou biblická. Ze své podrobné studie původních historických dokumentů von Dollinger píše:

Koncem pátého a začátkem šestého století, proces vyrábění padělků a fikcí byl v plném proudu. Potom začalo zpracování vymyšlených skutků římských mučedníků. To pokračovalo po několik staletí a které se, pod tlakem moderní kritiky, Řím nakonec vzdal. Zatím co tendence k falšování dokumentů byla v Římě tak silná, je podivné, že po tisíc let nebyl učiněný pokus vytvořit kolekci kánonů - víc než dvacet Synod se v Římě uskutečnilo od A.D.313, aniž by se byl zachoval jeden jediný záznam! (Dollinger)4
Fiktivní, vykonstruovaná tradice se vyráběla a eventuálně se stala podkladem pro téměř celý papežský systém a pro většinu zákonů kánonu. Byly to podvržené "Decretals," revidované a přepracované století za stoletím, které formulovaly římský Katolicismus, jak jej známe dnes. Von Dollinger podává další informace:
Řehoř VI. se považoval nejenom za reformátora církve, ale jako božsky pověřený, založil zcela nový řád.. Řehoř se obklopil správnými muži pro vypracování takového systému.