Anselm může být nazván zakladatelem nového gregoriánského (Gregory = Řehoř) systému církevního zákona za prvé: Upravením do pohodlné pracovní formy všechny potřebné části Isidorianských podvrhů, které by posloužily papežskému absolutismu. Dále změnou církevních zákonů přídáním nových výmyslů a fikcí. Opatrně a chytře, jak tak gregoriánská "parta" se dala do práce, všichni žili ve světě snů a iluzí o minulé době a starých národech. Nemohli uniknout nevyhnutelné nutnosti demonstrovat tento nový systém do denního života církve a je téměř nemožné rozlišit, kde se nedobrovolný klam mění na úmyslný podvod. Cokoliv potřeba vyžadovala, bylo to vybráno ze zásuvek mýtů a to velmi horečně a bezohledně. K tomu se přidaly nové výmysly a velmi brzy každý nárok či tvrzení Říma se dalo dokázat z "legitimních" dokladů, zhotovených podvodnými záznamy a dekrety...(Von Dollinger)5

"Decretals" se používaly k vybudování fiktivních prohlášení papežů (které se potom staly zákonem) a aby bylo možné postavit tradici (a to ještě falešnou tradici!) na stejnou úroveň s Biblí. Kromě toho, na rozdíl od Bible, která je k dostání v jedné knize, tradice je obsažená v mnoha svazcích údajných písemností Otců církve a dekretech Sněmů. Velmi obsažné a nedostupné průměrné osobě se sestává: Z 35 svazků církevních Otců, většinou končící Řehořem I. v A.D. 604. Dalších 35 svazků dekretů církevních sněmů, asi 25 svazků o proslovech, prohlášeních a dekretech papežů, asi 55 svazků údajných výroků a skutků svatých - asi 150 svazků dohromady. Richard Bennett, bývalý katolický kněz vysvětluje dále:

Normální římsko katolický biskup či kněz - nemluvě o obyčejném Katolíku - není nikdy schopný najít celou tradici, nebo si ji přečíst, protože je psána v mnoha mrtvých cizích jazycích. Ale i kdyby byly k dostání překlady, člověk nikdy nezvládne 150 svazků takovým způsobem, jako Bibli. A proto prohlášení, že Bible plus svatá tradice tvoří jedno ložisko Písma, je zcela absurdní!6
Jasně, jen svým obsahem katolická tradice převažuje Bibli v poměru 150:1. A tak průměrný Katolík nemá přístup k největší části toho, co katolická církev nazývá "Boží Slovo." Kromě toho, na rozdíl od Bible, (se kterou je často v kontradikci), psaná tradice a oficiální dogma církve se často měnily, dokonce navrhujíce kontradikční názory na tak důležité otázky jako potraty. Většina Katolíků nemá ani potuchy o tom, že neomylná církev a neomylní papežové několikrát změnili názory na tento subjekt, což je z dnešní perspektivy, zcela nemyslitelné!
Od pátého století přijala církev Aristotelův názor, že embryo prochází stupni vývoje od rostlinného, přes živočišný až do posledního, lidského. A tak Řehoř VI.