Je to idea, že přivádění sebebolestí, recitování formulek, poutě na svatá místa a oběti bohům jsou nějak záslužné a ovlivňují bohy v náš prospěch. Nápad, že vyslovení tolika a tolika "Zdrávas Maria", líbání kříže a opakování předepsané formulky zkrátí někomu čas v očistci, něco co Kristova oběť na kříži nezajistila - to samo o sobě je dost špatné - ale učit, že odpustky mohou být aplikovány i na m r t v é , zanáší toto rouhání do absurdity na druhou! Myšlenka, že "podmínku za dobré chování" můžeme přenést na někoho v očistci, kdo nevykonal "předepsané skutky," jasně odhaluje podvod "Romanismu":

Za peníze je možné všechno.
Evangelium odpustků je jedna z nejotevřenějších, nebiblických a nelogických doktrín, která pochází ze Středověku a platí až podnes. Pohanský koncept odpustků se postupně definoval jako část římského Katolicismu, a nakonec se stal pro papeže tím nejlepším výdělečním podnikem. Teoreticky by měla stačit jedna mše aby všechny duše v očistci mohly vejít do nebe. Marie, jejíž moc je nekonečná, by tak mohla učinit v jednom okamžiku, a papežové, jejichž moc je neomezena, by mohli vyprázdnit očistec škrtem pera tím, že by vynalezli odpustek, který by na to stačil. PROČ TAK NEUČINÍ??? Nemají lásku pro duše? Odpověď je jednoduchá. Von Dollinger píše:

Augostino Trionfo pověřený Janem XXII. aby vysvětlil papežova práva dokazoval, že papež, jako "rozdělovač Kristových zásluh" by mohl vyprázdnit očistec škrtem pera svými odpustky ode všech duší, které tam jsou, pod podmínkou, že by někdo splnil všechna nařízení, ustavená pro získání těchto odpustků. Poradil však papeži, aby tak nečinil - i když jeho (papežova) moc je tak nesmírně veliká, že si to žádný papež neuvědomuje. (Dollinger:"The Pope and the Council" 1869)4
Vyprázdnění očistce by znamenalo konec přísunu peněz na další a další mše, konec nekonečných darů. Namísto toho, požadavky na propuštění z očistce se staly mnohem složitější a vyžadovaly větší služby církve. Doktrína o odpustcích byla konečně prohlášená za oficiální dogma církve, papežem Klementem VI. v r. 1343. Klement uvažoval: "jedna krůpěj Kristovy krve by stačila na spásu celého lidstva!" Zbytek prolité krve plus jeho moc "zvýšena zásluhami Požehnané Panny a přebytky dobrých skutků svatých" tvoří výše zmíněný "poklad církve. Papežskou bulou v 1476 papež Sixtus IV. rozšířil tato privilegia na duše v očistci (zkrácení času mrtvých v očistci) za podmínky, že jejich příbuzní zakoupí od církve odpustky. (Earle E.