Džinizmus

Kolem 1. pol. 1. tisíciletí př.n.l. – změny ve staroindické společnosti. Rozšíření použití železa, rozvoj zemědělství a řemeslné výroby => větší majetkové rozdíly mezi členy kast a varn. Posílení monarchie, * 1. Velkých států, vydělování vyšší vrstvy, která do svých rukou soustřeďuje stále větší ekonomickou a politickou moc, růst počtu nemajetného obyv => tradiční ritualizmus a primitivní náboženství už nevyhovuje, odmítání bráhmanizmu a vysokého postavení bráhmanů

Zakladatel: Mahávíra Vadhámána (žil v 6. stol př.n.l.), přezdívaný Džina (vítěz), ve 28 odešel z domova, aby po 12 letech askeze a rozjímání dospěl k principům nového učení. Začal kázat a jeho učení se po jeho žácích rozšířilo po Indii. Dlouho se džinistická nauka tradovala jen ústně, zapsána až v 5.stol.n.l.

Džinizmus hlásá dualizmus = podstata osobnosti je dvojaká – hmotná (adžíva) a duševní (džíva). Pojítkem mezi oběma – karman = jemná hmota, která tvoří karmanové tělo a umožňuje duši spojit se s hrubou hmotou. Spojením neživé hmoty a duševní podstaty poutem karmanu vzniká činorodý jedinec. Karman neustále doprovází duši při přerozování. Džinisté rozdělují karmany na zhoubné-negativně působí na zákl.vlastnosti duše, která je jinak dokonalá, a naëzhoubné, které udržují duši v koloběhu života. Když se člověk zbaví zhoubných i nezhoubných karmanů, dojde k osvobození z pout sansáry. O všem, co člověka v životě potká, si rozhoduje sám. Každý je zodpovědný za svou spásu a může ukončit cyklus přerozování. Osvobození duše lze dosáhnout askezí a konáním dobrých skutků.
Mniší a mnišky musí dodržovat určité zásady. např: neubližování živým tvorům, žijí z almužen, skládají slib čistoty a chudoby. Všichni džinisté jsou vegetariáni. Vesmír je věčný, nikdy nebyl stvořen a nikdy nezanikne. Jednou za 12 let se džinisté shromažďují u sochy mudrce Bahubaliho. Džinizmus existuje v Indii dodnes.