Vznik buddhismu

Buddhismus vznikl na území Přední Indie v 6. století před naším letopočtem. Stal se tak, pokud jde o dobu vzniku, prvním světovým náboženstvím. Postupně si získal miliony stoupenců v různých zemích Asie, ale na území Přední Indie ztratil své pozice a prakticky zanikl. Přesto jsou raná stádia jeho dějin pevně spjata s tímto subkontinentem. Sedmé až páté století před naším letopočtem byla obdobím silného vření v Indii. Na tuto dobu připadá vznik a zformování džinismu (Džinismus je jeden z indických náboženských systémů. Má mnoho společných rysů s buddhismus, ale oba systémy se rozcházejí v chápání metafyzických problémů. Džinisté žijí v Indii dodnes.) , buddhismu a rovněž početných sekt a náboženských hnutí jak uvnitř obou nových náboženství, tak i mimo ně.

O životních osudech zakladatele buddhismu nemáme, podobně jako o životě Ježíšově, žádné zprávy, které by pocházely přímo od současníků a očitých svědků. Ale existují stejně jako evangelia v případě křesťanství zprávy, jež jsou v jádře z takových původních pramenů nepochybně odvozeny. Je ovšem nesnadné a nikdy patrně nebude ani úplně možné vyprostit toto jádro z legend a zázračných příběhů, jimiž potomci i obdiv věřících obestřeli Buddhův život.

Je jisté, že se Buddha narodil kolem roku 560 př. n. l. jako syn vládce v Kapilavastu, hlavním městě země ležící na jižním úpatí Himaláje. Král se jmenoval Šuddhádhana, byl z rodu Šákjů a jeho příjmení znělo Gautama. Syn byl pojmenován Siddhártha, to jest “Ten, který dosáhl cíle”. Později ovšem obdržel množství různých čestných jmen. Jméno Buddha, tj. Probuzený, používal sám, ovšem teprve po svém osvícení.

Z bohatých legend o Buddhovu početí a zrození uvedu alespoň příběh vyprávějící o zázračném prorockém snu jeho královské matky. Zdálo se jí, že jí unesli čtyři králové, přivedli do zlatého paláce na stříbrné hoře, kde ji třikrát obkroužil slon nesoucí ve svém chobotu lotosový květ a pravým bokem vešel do jejího lůna. Král povolal moudré brahmány, aby mu podali výklad tohoto snu. Vyložili jej tak, že královna porodí chlapce, jenž se stane, zůstane-li doma králem a vládcem světa. Opustí-li dům svého otce, stane se osvíceným, jenž sejme ze světa závoj nevědomosti. Předpověď mudrců znepokojila Siddhárthova otce. Siddhártha nikdy nespatřil nic strastného nebo trýznivého, ani o tom nezaslechl.

Jednou však když se Buddha vezl do zahrady, spatřil vetchého, třesoucího se starce.

Při druhé vyjížďce uviděl nemocného, kterým lomcovala horečka a napotřetí rozkládající se mrtvolu. Naposled uviděl mnicha, v jehož rysech se zračil jasný pokoj povznesený nad všechnu bídu světa. Tyto obrazy stáří, nemoci, utrpení a smrti se nesmazatelně vryly do mladíkovy duše. Zmocnila se ho hluboká nespokojenost, odpor k jeho přepychovému prostředí. Rozhodl se vzdát se majetku i práva na vladařský trůn, v noci opustil svou spící choť a svého nedávno narozeného syna a jako asketa a hledač
spasení z bídy světa se odebral do samoty. Opustil říši svých otců, putoval dál a usadil se v cizí zemi, kde se oddal nejpřísnější askezi a soustředění. Svá pokání vykonával s tak nemírnou horlivostí, že vyhubl na kost a křehké vlasy mu vypadávaly v chomáčcích z těla. Když však takto došel až na samu možnou mez trýznění, poznal, že to není cesta k pravému poznání a askeze se vzdal. Usadil se do stínu stromu pevně odhodlán neopustit toto místo do té doby, dokud mu nevzejde pravé poznání. A zde se stalo, že v nadlidském vidění uzřel věčný koloběh, v němž se všechny bytosti rodí, umírají a znovu rodí. Sama sebe se tázal, proč se proud utrpení stále znovu obnovuje v ustavičném znovuzrozování. Nelze jej nijak zadržet ? Po několika týdenním úporném zápasu o prozření mu vytanula jednoduchá formule o ,,čtyřech ušlechtilých pravdách”, jež se pak stala základem celého jeho učení. Od tohoto okamžiku začala jeho kazatelská činnost. Vyhledal 5 svých bývalých žáků a zjevil jim podstatu svého učení. Buddha po 40 let hlásal toto učení v severní a střední Asii. Zemřel asi v roce 480 před naším letopočtem. Buddhovo učení

Naše znalost vlastní Buddhovy nauky se opírá o tři tzv. pitaky (=košíky), tj. sbírky posvátných spisů, jež svým rozsahem předčí i Bibli. Ty však byly sestaveny teprve ve stoletích následujících po Buddhově smrti a zapsány dokonce ještě mnohem později. Vědeckému bádání se podařilo identifikovat v těchto souborech jádro, které s největší pravděpodobností pochází od samého Buddhy, a odloučit je od pozdějších dodatků a zpracování.

Nejúplněji jsou pitaky zachovány v jazyce pálí, indickém dialektu příbuzném sanskrtu.

Základem buddhistické nauky (dharma) jsou čtyři ušlechtilé pravdy:
1) Na tomto světě je všechno samá strast: narození je strastné, nemoc, stárnutí i smrt je strastná, jakož i styk s nelibým, odloučení od libého, nedosažení žádaného, dosažení nežádaného a také patero lnutí k bytí, to všechno je strastné.
2) Příčinou strastí je “žízeň”, totiž chtivost, tužby, choutky, to vede ke stálému znovuzrozování.
3) Potlačí-li se žízeň, ustanou strasti, neboť není příčiny k jejich vzniku.
4) K potlačení žízně a tím k odstranění strastí vede osmidílná stezka: stezka pravé víry, pravého myšlení, pravého mluvení, pravého jednání, pravého života, pravého snažení, pravé bdělosti a pravého soustředění.

,,Duševní strast souží bytosti vznešené,
tělesná strast souží bytosti nízké.
Duševní a tělesná strast
Věčně hubí tento svět.”
(filozof mádhjamiky Árjadéva)

Budddhistickou věrouku tvoří tedy čtyři ušlechtilé pravdy. Uvědomíme-li si, že tato stručná formule je náboženským vyznáním víry, je nápadné, že v ní není řeči o bohu, nýbrž pouze o strasti jako základním faktu lidského života. Buddhismus je vskutku atheistické náboženství, alespoň ve své původní podobě. V pozdějším vývoji buddhistického náboženství se ovšem i Buddhovi dostalo božského uctívání. Podle dochovaných svědectví však Buddha sám něco takového rozhodně odmítal. Když jej uctivý věřící velebil přemrštěnými slovy a nazýval ho nejmoudřejším z moudrých, Buddha se ho otázal: ”Velká a smělá slova vycházejí z tvých úst.. Ale poznal jsi všechny vznešené muže minulých dob?.. Nechal jsi snad jejich ducha zazářit ve svém duchu?.. A poznal jsi snad i všechny vznešené muže budoucnosti?” Věřící na tyto otázky odpověděl záporně. “Ale pak alespoň znáš mne? Pronikl jsi do mého ducha?” I to věřící popřel. “Proč jsou tedy tvá slova tak velká a smělá? Proč tento nadšený chvalozpěv?”

Buddha také odmítal a posměchem stíhal každý vnější kult. Hleděl jen na nitro člověka a jeho chování. Buddha napadl a popíral autoritu brahmánů, nejvyššího stavu hinduistické společnosti. Postavil se proti rituálnímu obětování zvířat, nabádal své stoupence, aby nezabíjeli žádného živého tvora. Buddha ani neschvaloval výlučnou úlohu brahmánů při výkladu náboženských pravd. Místo toho zdůrazňoval, že kdokoli bez ohledu na svou stavovskou (kastovní) příslušnost, kráčí-li osmidílnou stezkou, může dospět do nirvány.

Buddha též zpochybnil hinduistickou představu átmanu neboli duše - osobnostního vědomí, jež se stále a opětovně znovuzrozuje a převtěluje. Popíral, že by byla nějaká osobní věčná duše nebo setrvalé já či ego. Buddha přirovnával jedince k vozu. Vůz sestává z různých součástí, z kol, z korby, z voje atd. Vzaty odděleně netvoří vůz. Pouze jsou-li účelně složeny dohromady, pak je to vůz. A obdobně, jak učil Buddha, každý jedinec je účelně složen z pěti součástí zvaných skandhy, jež jsou neustále ve stavu proměny. Skandhy, to je patero složek bytosti, díky nimž osobnost existuje na světě. Jsou to vnější podoba nebo tvar, tedy tělesnost, dále pak cítění či pociťování, vnímání, tvůrčí představivost a konečně vědomí nebo zkušenostní poznání. Těmito složkami bytost lne ke světu a lpí na něm.

Co se neustále znovuzrozuje, to jsou skupiny proměnlivých skandh, složek ovlivňovaných karmanem (zákon karmanu - každý čin má svůj důsledek, proto tedy podle toho jak se člověk chová v tomto životě, bude s jeho skandhami nakládáno v životech budoucích). Takže znovuzrozené skandhy nejsou přesně tytéž skandhy, co zemřely. Buddha hlásal, že sledováním osmidílné stezky se lidé zbaví falešné představy svého já a dospějí do nirvány. Když člověk dosáhne nirvány , “vůz” se rozpadne. Pak už se mu nehromadí špatný karman, byť jeho život pokračuje.

Koloběh života a neustálé znovuzrozování znázornil Buddha v tzv. “kole života”: V minulosti (1. a 2.) nevědění = nespasení mělo za následek vůli k životu, pud a žízeň, což jsou podle čtyř ušlechtilých pravd jediné příčiny všeho života a strasti, a tak položilo základ novému životu a nové strasti, k nové existenci. Proto v přítomnosti (3. až 9.) začíná životní cyklus znovu. Početím vzniká nová bytost, jejíž duše si ještě neuvědomuje samu sebe (3.). V matčině těle se rozvíjí zárodek a díky podobě a jménu se stává individualitou (4.). Tvoří se smyslové orgány (5.). (Indové počítají šest smyslů, neboť k našim pěti řadí ještě myšlení.) Po narození navazuje nová bytost kontakt s vnějším světem, zprvu zejména dotekem pomocí hmatu (6.), pak vnímáním a pocity. Z dotyku se světem se rodí nový pud, věci se stávají předmětem žádosti (8.). Z prosazování této žádosti se u dospělého rodí lpění na světě a uvěznění v něm (9.). Tím jsou již vymezeny předpoklady nové existence, neboť skutky (karma) se podle zákona příčiny a následku musí promítat do nové existence (10.). Tak se kruh uzavírá, neboť v budoucnosti (11. a 12.) musí nová bytost znovu projít celou cestu od narození (11.) po stáří a smrt (12.). Prostota Buddhova učení , jeho důraz na osobní snahu a nepochybně i odpor proti kastovnictví, to mu brzy přivedlo mnoho učedníků a položilo základy šíření buddhistické nauky.

Význam buddhismu v současnosti

Po celou dobu existence buddhismu vznikaly vždy ,,nové a nové proudy” a nové metody interpretace Buddhova učení. Plodily je různé sekty, směry a školy. Tolerance, typická pro buddhismus, umožňovala zpravidla všem sektám, aby zůstaly v lůně společného náboženství. V 2. polovině 19. století vznikly nové proudy buddhismu, jejichž základem byla tendence k modernizaci věrouky a kultu. V roce 1879 uskutečnila skupina členů Newyorské teosofické společnosti zájezd na Cejlon s cílem navázat kontakt s duchovně blízkými buddhistickými činiteli a založila spolu s nimi sektu ,,esoterického” buddhismu, tj. tajného učení, přístupného jen posvěceným.

V té době se v Siamu (dnešní Thajsko) a na Cejlonu zrodila doktrína, která vnášela do tradičního buddhismu prvky odpovídající snahám evropských teosofů. Byla zformulována v díle siamského ministra Čao-Fia-Tipakona, nazvaném Kniha vysvětlující mnohé. Právě tuto knihu je zřejmě nutné považovat za hlavní dokument neobuddhismu.

Osobní kontakty evropských teosofů s neobuddhistickými ideology neměly žádný organizační důsledek, jenž by byl konkrétním výrazem jednotného hnutí. Na základě těchto kontaktů nevznikla žádná církev.

V polovině 20. století byl už buddhismus rozšířen téměř po celém světě. Stal se většinovým náboženstvím v Japonsku, Tibetu, Laosu, Myanmaru, Singapuru, Srí Lance, Tchaj-wanu, Thajsku, Kambodže a Vietnamu. Přestože Čína je oficiálně ateistická, velmi početná část jejího obyvatelstva vyznává buddhismus. A další miliony Číňanů, i když to nejsou praktikující buddhisté, jsou ovlivněny buddhistickou vírou. Buddhismus není omezen jen na Asii. Například většina obyvatel Havaje jsou buddhisté. Buddhismus má svoje střediska ve většině evropských států a v USA. Buddhisté dnes živě diskutují o své budoucnosti. Někteří z nich tvrdí, že by měli žít v ústraní. Považují se za askety, kteří mohou dosáhnout toho, čeho dosáhl Buddha. Jiní si myslí, že učení buddhismu je návod, jak přetvořit svět k lepšímu. Já chápu jeho význam trochu jinak. V dnešní uspěchané době nám tento filozofický proud může pomoci uklidnit svou mysl. Vše je velice rychlé a právě meditace, jóga a bojová umění nám pomohou vyvážit uspěchaný styl života. Na počátku třetího tisíciletí se stal východní styl života miliardovým obchodem. Získal i náležitého zákazníka: říká se mu ,,jankee wellner” (přičemž jankee je známý a wellner vznikl ze spojení wellness consumer, což je zákázník orientovaný na zdravý životní styl). Jen v USA se o 20% rozšířil počet center, kde se vyučuje jóga, stejně jako centra zenové meditace. Za zmínku také stojí stále se zvyšující počet asijských restaurací a velké množství expozic východního umění a kultur. Jóga

Klasická jóga vznikla v Indii asi před pěti tisíci lety jako osmistupňová cesta sebeuvědomění, která má na konci vést k ,,osvobozujícímu osvícení”. Její jednotlivé kroky zahrnují zásady chování ve společnosti, tělesná a dechová cvičení a meditaci. V západní civilizaci se prosadila především hathajóga. Má sloužit k posílení vnitřní rovnováhy a rovněž protažení svalstva. Existuje asi 300 různých pozic jógy zvaných ásany. Z nich je v Evropě běžně používáno asi 30. Hitem je tzv. power jóga. Cvičí se jinak než tradiční jóga.

Přechází se z jedné pozice do druhé, každá pozice se zaujímá jen na krátký okamžik. Jóga stála u vzniku tzv. flow motion. Je to pomalé cvičení, které v sobě spojuje jógu s taiči a také technikou zvanou pilates. Všechny pohyby na sebe plynule navazují, jsou pomalé a vyrovnané. Přinášejí rovnováhu, zlepšují pružnost těla i koordinaci pohybů. Každodenní cvičení navíc posiluje koncentraci a odolnost vůči stresům.

Meditace

Meditace má člověku napomoci uvědomit si sebe sama. Má svá přísná pravidla, která je nutné dodržet. V buddhismu slouží k uskutečnění charakteristických podmínek Tří klenotů. Člověk musí projít devíti stupni meditace, teprve pak dosáhne dokonalosti. Při správné meditaci je mysl úplně prázdná. Tohoto stupně lze podle odborné literatury dosáhnout asi za rok.

V moderním světě spíš slouží k uklidnění duše uštvaných podnikatelů a jiným velmi zaneprázdněným lidem. Vlastně všem, kdo žijí ve velkém stresu. Meditace může pomoci i při léčbě některých psychických problémů. Člověk se díky meditaci může zbavit nejrůznějších psychických závislostí.

Bojové umění Taiči

Taiči byl původně čínským bojovým uměním bez zbraní. Měkké plynulé pohyby mají vyjadřovat myšlenku, že měkké překoná tvrdé. Cvičení taiči má podpořit tok životní energie čchi, proudící v meridiánech lidského těla. Průběh přesně stanovených cviků se řídí principem jing a jang, každý pohyb má tedy svůj protipohyb. Pohyby mohou ve spojení s meditací mít uklidňující účinek a odbourávat stres, nervozitu a poruchy spánku.

Můj názor na ,,posedlost” východním učením je trochu jiný. Věřím, že určité části buddhismu nám mohou pomoci, ale kdo ho může uskutečňovat opravdu dopodrobna?! Buddhismus, jako filozoficko-náboženský proud, je velmi složitý. Člověk by se musel úplně vzdát svého nynějšího života, teprve pak by mohl říci, že je vyznavačem buddhismu. Poté, co jsem přečetla dostatek literatury mohu říci, že je to opravdu spíše myšlenkový proud, který se svou náročností s jinými náboženstvími snad ani nedá srovnávat.

Další co mě překvapuje, je počet lidí hlásící se k tomuto myšlenkovému proudu. Ruku na srdce, kolik z nich to myslí vážně a nenapodobuje jen slavné osobnosti? K východnímu umění se hlásí Madonna, Sharon Stone, Sting, Paul McCartney, z Čechů Daniel Hůlka… mohla bych pokračovat donekonečna. Právě slavné osobnosti udávají směr nových vyznání, ale i mánií a mód.

Lidé se v současnosti také snaží utéci před nespravedlností a krutostí.

Právě probíhající válka v Iráku nahání strach snad všem kromě amerického prezidenta Bushe a britského premiéra Blaira. A právě buddhismus a jeho techniky mohou uklidnit duši i mysl obyčejných lidí. Buddhismus není o slepé víře v ,,něco nahoře”, ale hlavně o víře v sebe sama. A tato víra nám může pomoci překonat strach.

V poslední době se také masově rozmohlo vegetariánství, které se řadí mezi hlavní zásady buddhismu. Ale důležité je uvědomit si proč.Kvůli následování východních filozofií? Ne, do této skupiny spadá jen pár ,,vyvolených”. Většinou je to opět ze strachu: nemoc šílených krav, slintavka, kulhavka… Z mé zkušenosti mohu říci, že dodržovat zdravý jídelníček bez masité stravy je opravdu složité a dost dlouho trvá, než si na něj člověk zvykne.

Tím nechci nikoho odradit. Buddhismus má určitě své klady a výhody, ale jak už jsem řekla, jeho dodržování nese v dnešní konzumní společnosti více odpírání než víry samé.

Na závěr bych ráda uvedla jednu dávnou buddhistickou modlitbu, která shrnuje nejvyšší ideály buddhismu:
“Tak dlouho, dokud trvá vesmír
a dokud jsou tu živé bytosti,
nechť setrvám i já,
abych zaháněl bědné strasti světa.”.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

Budhizmus a súčasný svet