Sexual Harassment

Jako téma, své seminární práce jsem se rozhodl vybrat sexual harassment, který dle mého názoru patří do sociální komunikace. Důvodem výběru, bylo mé povolání. Jsem ve služebním poměru příslušníka Justiční stráže Vězeňské služby ČR, toho času na Obvodním soudě pro Prahu 9. Zde jsem dne 21.1.2003 zajišťoval bezpečnost a pořádek při soudním jednání v prvním případě žaloby sexuálního obtěžování.



Význam výrazu Sexual Harassment
Slovní spojení „sexual harassment“ v překladu znamená sexuální obtěžování, týrání, vydírání, donucování, nebo šikanování. Nejčastěji se jako ekvivalent používá slov „sexuální obtěžování“. V českém kulturním prostředí získal pojem „sexual harassment“ ironický podtext, k němuž významně přispěl spisovatel Josef Škvorecký, který jej přejmenoval na „sexuální harašení“.

Postihování sexuálního obtěžování
Sedmý článek zákona o občanských právech v USA postihuje většinou muže. Jde o tisíce procesů ročně a americké soudy doslova zavalují podání tohoto druhu. Je to způsobeno i tím, že oběti sexuálního obtěžování mohou podávat žaloby i bez důkazů a je na obviněném, aby dokazoval svou nevinu. Protože pocit hostilnosti prostředí způsobující duševní strádání (psychologické poškozování) je subjektivní záležitostí a jen těžko se dá dokázat, že je „oběť “ neměla, bývají žaloby ve značné míře úspěšné a pro některé ženy se staly výnosnou podnikatelskou aktivitou.

Sexuální obtěžování z pohledu psychologů
Sexuální obtěžování se u nás stále častěji stává námětem různých diskusí - odborných i méně odborných… Tento problém je starý jako lidstvo samo. Sexuální obtěžování vzniklo jako důsledek moderní doby, jen jsme ho jako problém - a to problém pracovních vztahů - pojmenovali.
Podle psychologů může chování, které nazýváme sexuálním obtěžováním, vyplývat z mnoha příčin - jak z komplexů méněcennosti, tak z pocitů nadřazenosti nebo pouhého pocitu jistoty, že sexuální chování tohoto typu nemůže být dokázáno. Sexuálního obtěžování se můžeme dočkat jako od osob příliš sebevědomých - kde sebevědomí (pocit dominance) pramení z domnění, že postižená osoba se nebude - vzhledem ke svému podřízenému postavení - bránit.
Sexuální obtěžování - není jen doménou mužů - těmi, kdo využívají své pracovní pozice k nadřazenému sexuálnímu chování, mohou být i ženy.

Sexuální obtěžování je typem pracovní šikany- a k tomuto chování mají sklon ti, kterým dominantní pracovní pozice dává pocit, že si mohou dovolit chovat se ke svým podřízeným bez omezení, která by cítili v běžné, z hlediska vztahů rovnoprávné, situaci. Oběť sexuálního obtěžování není v jednoduché pozici - může se zdát, že sexuální „harašení“ je u nás stále spíše námětem vtipů než reálně reflektovaným společenským jevem. Proto určité procento žen může ještě pociťovat obavy ze zveřejnění „svého“ případu.
Více než čtyřicet procent naší populace souhlasilo s názorem, že sexuální obtěžování je v současnosti závažný společenský problém Mnohem častěji sexuální obtěžování vidí jako současný společenský problém ženy (49%) ve srovnání s muži (35%). Oproti roku 1994 však počet respondentů, kteří tento názor zastávají, výrazně poklesl.


A nyní o co šlo v našem případě. Příběh začal poměrně nevinně. Jednadvacetileté ženě opakovaně a záměrně chyběla u služební uniformy kravata. Její nadřízený jí to ve vozovně vytkl a vyzval jí, aby s ním šla sepsat protokol o přestupku. „Jakmile jsme se zvedli z lavice, zničehonic mě vzal kolem ramen a trochu si mě k sobě přitiskl“, popisovala poškozená. Po té co se jí podařilo nadřízeného odstrčit, začala na něj křičet, že tohle si k ní přeci nemůže dovolovat. Původně chtěla mladá žena, aby se věc vyřešila v rámci Dopravních podniků, který je jejím zaměstnavatelem. Žádala, aby se jí nadřízený omluvil. Ten však stejně jako vedení podniku odmítl. Uznal pouze svůj čin nevhodným, své chování však neshledal natolik intenzivní, aby se mluvilo o sexuálním obtěžování. Proto poškozená předala celou záležitost soudu. Tříčlenný soudní senát měl co dělat, aby se zorientoval ve výpovědích několika svědků, kteří u incidentu byli. Když ani poté senát nebyl moudřejší, požádal jednu zaměstnankyni soudu, zda by neposloužila jako figurantka, z důvodu rekonstrukce činu. Výsledkem celého tohoto mediálně sledovaného soudního jednání bylo zamítnutí žaloby. Soudce ale uznal, že se nadřízený choval nevhodně. S tím poškozená souhlasí. A s výrokem „Já jen chci, aby bylo jasné, že na mě nebude někdo sahat, kdykoliv se mu zachce,“ opustila jednací síň.



Několik dní po ukončení tohoto soudního sporu komerční televize NOVA odvysílala v pořadu Na vlastní oči reportáž o zmíněné „hrdince“. Měl jsem možnost sledovat na internetu ohlasy na uvedený problém, a proto bych jich pár uvedl. Z důvodu větší objektivity uvádím vždy pohlaví pisatele.

„No výborně. Amerika je tady. Ženy zase mají další krásný zneužitelný nástroj na vydírání protějšků. Případy, kdy ženská „připustila“ manžela a pak ho odvinila ze znásilnění už tu také byly.

Teď aby se jeden bál, když jde do dveří, aby se s některou takovou nepotkal ve futrech. Počítám, že tenhle paragraf mohou použít i manželky při řešení nějakého problému doma. To aby si jeden dával pro sichr podepsat povolení, kdyby jí zítra něco přelítlo přes nos. Takovou ženu já doma nemám, ale kdo ví, za pár let. Milé dámy, svou emancipací ztrácíte to, co vás dělá ženami. Ve sportu je to vidět nejvíc. A je to škoda i pro vás.“ (muž)

„Paní Štorkánová zaslouží pochvalu za odvahu, s kterou jde k soudu. Nebude to nic jednoduchého dokázat, že má pravdu ona, bude to i precedens pro ostatní. Myslím, že každou ženu v životě někdo osahával a nebylo jí to příjemné. Ale tomu dotyčnému prasákovi udělat ostudu, to se každému nepodaří. Paní Terezie, držím vám palce a díky i za ostatní ženy!!!“
(žena)

„Viděl jsem reportáž se slečnou na Nově. Možná je to jenom můj dojem, ale o omluvu zde pravděpodobně vůbec nešlo. a ty feministické spisovatelky to bylo něco. Dítě v ruce jako důkaz, že měla muže. Skutečné ideologické pracovnice. Takovou zahořklost vůči mužům od tak krásných a uvědomělých žen bych opravdu nečekal. Většina všech ideologií jako je fašismus, rasismus apod. jsou ve většině vyspělých zemích na okraji společnosti. Feminismus je o to horší, že se snaží rozeštvat ženy proti mužům, samotnou podstatu bytí lidstva. Holky, ženy, matky, nenechte se strhnout takovou skupinou lidí. Jim nejde o vaše blaho, ale jenom o vlastní vendetu. Máte svojí hlavu. „Chlapi“ nejsou jenom někdo cizí, koho neznáte, kdo vás v tramvaji nepustí sednout, křičí na vás do telefonu. Takový lidé jsou i mezi ženami, černochy, doktory.. Vážně se cítíte námi tak přehlíženými, nedoceňovanými? V čem? Odpovězte si na to samy, nenechte si to vnutit někým jiným. Prosím.“ (muž)

„No, případ je to asi malicherný, ale každopádně nežijeme ve středověku a není normální sahat na ženskou, když to není ta tvoje. A taky každý má právo, má-li pocit, že došlo k trestnému činu oznámit to a podat oznámení, ne? Jestli to bylo, jak ta ženština tvrdí, je otázka ale od toho je tu soud, který podle mě rozhodl rozumně. I když si myslím, že sexuální harašení se nafukuje, litera zákona je rozumná a pokud bude rozumný i soud není se čeho bát.

Chlapci, pokud nebudete sahat tam, kde nemáte a zneužívat svých postavení, ne? a další věc, asi by bylo nejrozumnější mu jednu kopnout kamkoliv, ale nezažaloval by ji za ublížení na zdraví??? A jak už jsem řekla nežijeme ve středověku , kde platilo zub za zub či co...“ (žena)


Jeden názor celé skupiny - socialistické alternativy
„Skutečná rovnost žen může být založena na základě sociální rovnosti. Klíčový faktor pro tuto rovnost je v rovných podmínkách na trhu práce. Muži a ženy musí společně bojovat proti všemu, co je dělí na pracovišti. Mužští kolegové nemohou mít žádný zájem na sexuálním obtěžování na pracovišti, protože to slouží zaměstnavatelům k udržení rozdělení a nedůvěry. Jestliže ženy vidí své nepřítele v mužských spoluzaměstnancích, vede to ke znechucení žen, což pomáhá zaměstnavateli oslabit jednotu a možnou bojovnou sílu. ti jediní mají z toho zisk, zatímco zaměstnanci, muži i ženy, vždy ztrácí. Stejně jako všeobecný útlak pracujících, určitých menšin a národností, stejně tak je útlak žen příznačný pro nadvládu jedné třídy nad druhými. Můžeme dosáhnout zlepšení, i vítězství, ale musíme spojit skutečnou změnu života pracujících žen s bojem za změnu společnosti, za socialismus. Jako socialisté chceme dosáhnout společnosti, která hierarchickou strukturu vztahů změní za moc založenou na rovnosti příležitostí, vzájemném respektu a spolupráci. Tyto principy nemohou být ustaveny jinak, než odstraněním soukromého vlastnictví výrobních prostředků jako základu pro nadvládu nad životy jiných. Jediné skutečné řešení je v nahrazení kapitalismu skutečným a přirozeným socialismem.“




Závěrem, bych chtěl uvést svůj názor ke zvolenému tématu. Sexuální obtěžování je dodnes u nás považováno za cosi víceméně dovoleného, normálního. Američanky, které už měly té „normálnosti“ dost a vydobyly si na tomto poli svoji ochranu, za cenu posměchu slouží jako důkaz, že i velmoci se mohou zbláznit. Myslím si, že určitá dávka tohoto „zbláznění“ by nám neškodila. Souhlasím s tím, že spousta mužů vezme ženu kolem ramen, přitáhne si jí k sobě a pod., a vůbec je nenapadne, že to ženě může být nepříjemné. Proto pěstujme v sobě úctu k druhému, respektujme odmítnutí a pokusme se, tomuto odmítnutí předejít pozorováním reakcí druhého na našem chování.