* * * * * * * * * * * * d) Konkrétní příklady využití dramatické výchovy ve prospěch M/IKV I) Typ učební činnosti „procesuální drama“ Charakteristika učební činnosti: Výchovné drama, drama s příběhem, procesuální drama (v našich podmínkách označováno ne přesně jako strukturované drama) je vedle cvičení a kratších dramatickovýchovných her (viz další ukázka níže) jednou z forem, v kterých funguje dramatická výchova. Základní smysl procesuálního dramatu (tj. dramatu, které není primárně určeno k předvádění na scéně) je porozumění tomu, co to znamená být člověkem. Na rozdíl od jiných forem poskytuje větší plochu, v které mohou účastníci hry prozkoumat dané téma: rasové nesnášenlivosti, příp. pozitivní rasové diskriminace, specifičnosti kultury, národa včetně historického kontextu, problematiku soužití etnik na jediném území apod. Struktura, která tvoří základ hry, je většinou tvořena elementy fikce doprovázené tím, že hráči vystupují z fiktivního rámce. Procházejí tedy několika kroky, z nichž každý představuje určitou situaci - hrovou, zpracovanou různými divadelními technikami (živé obrazy, komentovaná rolová hra atp.) a situacemi, kdy se připravuje následný krok nebo i reflektuje předchozí. To dává dramatu velké možnosti pro komplexní učení (kognitivní, sociální, psychomotorické, atp.) - spojením racionálních a emocionálních stránek, fyzických a intelektuálních, tvořivých a algoritmických atp. Předkládáme ukázku procesuálního dramatu zaměřeného na problematiku soužití dvou skupin obyvatelstva s různou kulturou v jednom prostoru. Drama je posunuto v čase: přestože se však ve fikci ocitáme o století či více zpět, je plánováno tak, aby hráči porozuměli otázkám vztahujícím se k tématu v současnosti. Pozn.: Schéma hry o životě maloměsta, do kterého přijíždějí komedianti, je skutečně jen schématem. Učitel (vedoucí hry) se o reálné struktuře rozhoduje vždy ve vztahu ke skupině, její zainteresovanosti a hráčské vyspělosti, a také k tomu, co za informace a otevřené otázky přináší jednotlivé situace. Vlastní hra Komedianti Téma: Tolerance k odlišnostem Cíl výuky: uvědomit si meze naší tolerance, čím jsou tyto meze podmíněny, uvědomit si podmínky, za jakých je posunujeme Průběh: 1. Učitel v roli říká monolog dívky, která stojí před zrcadlem. Monolog začíná např. takto: „Proč si mě tak prohlíželi? Že by to byl ten klobouk? Máti měla pravdu, že s těmi dlouhými péry je výstřední… Ale jen ať vidí skutečnou módu, ne ty jejich růžičky a mašličky…“ V monologu může učitel v roli uvést některé další údaje podporující atmosféru maloměsta a v něm osoby, která se trochu vymyká. V závěru řeči je zmínka o významném dni, který se oslavuje. 2. Otázky učitele: Kde se tento monolog odehrál? Kdy to asi bylo? Jak se asi jmenuje dívka? 3. Učitel v roli si stoupne před účastníky, kteří vytvoří v řadě představu zrcadla. Toto zrcadlo má možnost klást dívce otázky (jako její zrcadlový obraz).