dát původně vztyčenou ruku hrdiny za záda, aby vypadala jako uražená, ohnout hlavu dolů atp.) 15. Poškozený pomník zůstává na místě, kolem se postaví druhá skupina v rolích občanů. Odpovídají na otázky učitele (např. Kdo myslíte, že to udělal?). 16. Improvizace na téma život komediantů ve vyhrazeném prostoru. 17. Učitel dodá informaci, že problémy v městečku se začaly množit. V menších skupinách účastníci libovolnou formou hry ukazují (po krátké přípravě), v jakých oblastech městského života a v jaké podobě se problémy ukázaly. 18. Opět v malých skupinách si volí účastníci role ze starostovy rodiny: starosta, jeho žena, jejich děti (dcera z kroku 1) a jiné role. Dcery ze všech rodin si pozve k sobě učitel a dá jim informaci, kterou ostatní hráči prozatím nevědí: zamilovaly se do jednoho z komediantů a v každém případě se za něj chtějí provdat - jinak odejdou z města pryč. Učitel pak odstartuje hru všech skupin najednou.Hraje se sobotní podvečer, doma u starostů, kdy dcera ještě není doma. Po určité fázi hry dcery vstupují do hry skupin (vracejí se domů) a hra pokračuje. Hru rodin ukončuje učitel. 19. Reflexe předchozího kroku hry. Učitel označí škálu, kdy jeden pól je označen jako absolutní tolerance, druhý jako opak. Dcery z rodin pak staví na tuto škálu členy své rodiny s označením a vysvětlením (Např. Toto je má matka a je velmi blízko absolutní toleranci, protože se mi snažila v rozhovoru s otcem pomoci, abych mohla být se svou láskou. ) Ostatní pak mají možnost říkat vnitřní hlasy postav z rodiny, které zdůvodňují jejich pozici na škále. Vystřídají se všechny rodiny 20. Inscenuje se zasedání radních. Učitel v roli starosty zahajuje diskusi na téma: Po necháme nyní - po všech problémech - komedianty nadále v městečku? 21. Reflexe celé hry mimo role. Zdroj:Kasíková,K., osobní podklady pro kursy dramatické výchovy, 1995 - 2001. * * * * * * * * * * * * II) Typ učební činnosti „jednotlivá dramatická hra“ Charakteristika učební činnosti: Běžné schéma jednotlivé dramatické hry s přípravnou fází a následnou reflexí založené na vytvoření/zobrazení jen jedné situace. Tento typ dramatických her se koncentruje většinou na průzkum jednoho životního jevu (problému, postoje, vztahu, situace, tématu atd.) nebo na specifický trénink určité hráčské či sociální dovednosti. Na rozdíl od procesuálního dramatu nesleduje vývoj děje nad rámec jedné situace (i když další rozvíjení do forem přecházejících k procesuálnímu dramatu je možné).