Cíle:
- Být si vědom sebe, své kultury a způsobů fungování v širší společnosti - to je základ pro porozumění jiným lidem a jejich kulturám a vlivu těchto kultur na jejich chování.
- Být si vědom diverzity kultur a učit se v diverzitě žít.
- Umět si cenit jiných kultur.
- Pochopit to, že přežití závisí na tom, jak se známe a dokážeme si porozumět.
- Podpořit to, aby jedinec participoval na životě mnoha kulturálních skupin.
- Podpořit svobodu životního stylu kulturálních skupin a současně odpovědnost za koexistenci z majoritním stylem kultury.
Zdroj: Bakerová,G.C., Planning and Organizing Multicultural Instruction, 1983. Specifické obsahy pro M/IKV:
- znalost kulturálních/etnických specifik v chování a v komunikaci
- znalost kulturálních/etnických specifik v rituálech, v symbolech, v lidové tvorbě…
- znalost (historického) původu specifik
- znalost převažujícího vztahu kultury/etnika k okolním kulturám/etnikům
- znalost vlastních adekvátních způsobů chování při setkání s danou kulturou
- znalost jazyka
Zdroj: Valenta,J., osobní podklady pro výuku kursu Systémy osobnostně sociálního rozvoje, 1998 - 2000. c) Styčné plochy obou pedagogických systémů
DV může IKV prospět v úrovni:
- rozvoje obecných osobnostně sociálních předpokladů pro kvalitní chování mimo jiné i v situacích s M/IK dimenzí
= VNÍMAT, AKCEPTOVAT, POZITIVNĚ JEDNAT
- získávání věcných informací o jevech souvisejících s otázkami M/IK, porozumění těmto typům informací
= ZNÁT
- rozvoje myšlení a postojů na základě obecného zkoumání témat I/MK
= ROZUMĚT, VYTVÁŘET POUČENÉ POSTOJE
- rozvoje pragmaticky orientovaných předpokladů pro účelné chování v M/IK konfliktních situacích
= BRÁNIT SEBE
= BRÁNIT DRUHÉ
a) více zosobněně (akcent na vlastní zkušenost, simulaci)
b) méně zosobněně (akcent na tvořenou zkušenost, alterace)
Zdroj: Valenta,J., osobní podklady pro kursy dramatické výchovy, 1998-2000. d) Konkrétní příklady využití dramatické výchovy ve prospěch M/IKV
I) Typ učební činnosti „procesuální drama“
Charakteristika učební činnosti:
Výchovné drama, drama s příběhem, procesuální drama (v našich podmínkách označováno ne přesně jako strukturované drama) je vedle cvičení a kratších dramatickovýchovných her (viz další ukázka níže) jednou z forem, v kterých funguje dramatická výchova. Základní smysl procesuálního dramatu (tj. dramatu, které není primárně určeno k předvádění na scéně) je porozumění tomu, co to znamená být člověkem. Na rozdíl od jiných forem poskytuje větší plochu, v které mohou účastníci hry prozkoumat dané téma: rasové nesnášenlivosti, příp. pozitivní rasové diskriminace, specifičnosti kultury, národa včetně historického kontextu, problematiku soužití etnik na jediném území apod.
Struktura, která tvoří základ hry, je většinou tvořena elementy fikce doprovázené tím, že hráči vystupují z fiktivního rámce. Procházejí tedy několika kroky, z nichž každý představuje určitou situaci - hrovou, zpracovanou různými divadelními technikami (živé obrazy, komentovaná rolová hra atp.) a situacemi, kdy se připravuje následný krok nebo i reflektuje předchozí.