Na rozdíl od správního orgánu, který si v mezích právních předpisů stanoví kritéria pro rozhodování, soudce tvorbou těchto kritérií nedisponuje.

K úkolům soudnictví v současnosti patří zejména:
- v rámci tzv. obecného soudnictví rozhodovat o občanských a trestních věcech občanskými (civilními) a trestními soudy, přičemž k rozhodování konkrétních sporů mohou být v daném státě členěny specializované soudy (obchodní, pracovní, finanční, vojenské apod.).
- zajištění právní ochrany základních (přirozených) práv a svobod před neoprávněnými zásahy veřejné moci, kterou zajišťuje zejména ústavní soudnictví
- zajištění právní kontroly ústavnosti státních aktů a konání představitelů státní moci – toto „státní soudnictví“ se odráží např. v tzv. impeachmentu (obžaloba z velezrady, resp. ze špatného výkonu úřední činnosti vysokých státních úředníků).
- zajištění právní kontroly zákonnosti aktů státní správy.

Ochranu práv fyzických a právnických osob nezajišťuje v moderním právním státě jen soudnictví. Soudnictví je tradičně chápáno jako označení pro činnost nebo soustavu soudů
a tato činnost a soustava je vázána na stát, je vlastní pouze státu. Určitou výjimku
a kompromis ve smyslu nestátního soudu představují rozhodčí soudy – státem uznávané nestátní instituce, v nichž rozhodci, na základě shodné vůle stran sporu, rozhodují zejména obchodní spory, vznikající v mezinárodním i vnitrostátním obchodním styku.

Principy soudnictví.
Za základní principy soudnictví moderního státu je možné označit:
1) soudcovskou nezávislost
2) specializaci
3) odbornost

Nezávislost soudců je již historickou literaturou formulována jako „conditio sine qua non“ – nutná podmínka, od které nelze ustoupit. Názory na soudcovskou nezávislost (obsah, rozsah
i zajištění) se však vyvíjí a mění. To se projevuje např. v tom, že kontinentální Evropa vidí záruku nezávislosti soudců v jejich jmenování bez časového omezení (na trvalo – s oním možným maximálním věkovým limitem pro výkon funkce soudce), kdežto v USA jsou soudci nižších soudů voleni.

S nezávislostí soudců též bezprostředně souvisí další problém – inkompatibilita (neslučitelnost) funkce soudce s jinou státní, popř. i nestátní funkcí. Z důvodu střetu zájmů by soudce měl reprezentovat výlučně moc soudní činnost která by mohla byť jen zpochybnit soudcovskou nezávislost, by měla být soudci zakázána, zřejmě přímo ústavou, protože jde v podstatě o prolomení principu rovnosti práv občanů.