referaty.sk – Všetko čo študent potrebuje
Marína
Streda, 8. decembra 2021
Politologie
Dátum pridania: 26.01.2005 Oznámkuj: 12345
Autor referátu: dr_hawkins
 
Jazyk: Čeština Počet slov: 1 268
Referát vhodný pre: Gymnázium Počet A4: 5.4
Priemerná známka: 2.98 Rýchle čítanie: 9m 0s
Pomalé čítanie: 13m 30s
 
Politologie je vědecká disciplína zabývající se studiem politiky. Pochází z řeckého polis a logos, má počátky v antickém Řecku, jako samostatná věda byla uznána 1949. Moc je nástrojem k prosazování politických zájmů.

Tři směry:
  • Normativní (od obecného ke konkrétnímu, stanovuje, co by mělo být)
  • Deskriptivní (popisuje jevy, procesy, struktury a události)
  • Prognostická (umožňuje předpokládat a ovlivňovat vývoj politické reality)

Předměty politologie:
Politické teorie (dějiny)

  • Politické instituce (ústavy, formy vlády, veřejná správa)
  • Politické skupiny (politické strany a skupiny, asociace, veřejné mínění)
  • Mezinárodní vztahy (zahraniční politika)
Dějiny politologie
Sokrates – „Vím,že nic nevím“
Platón – spis Ústava, pokusil se systematicky vyložit politickou teorii. Ideální formou pro něj byla monarchie nebo aristokracie. Teorie ideálního státu byla založena na striktním oddělení společenských tříd.
AristotelesPolitika – odmítá teorii ideálního státu a staví stát na zákonech a ústavě, uznával demokracii (otrokářskou). Shromáždil fakta o většině tehdy známých státu.
Tomáš Akvinský – prosazoval Aristotelovy myšlenky ve středověku
Niccolo MachiavelliVladař – politika by se neměla omezovat morálkou,
ospravedlňuje moc
Thomas Campanello – soukromé vlastnictví je zdrojem společenských konfliktu
Thomas Hobbes a John Locke – smluvní teorie státu
Charles de MontesquieuDuch zákonů – zabývá se dělením moci
Jean Jacques Rousseau – O společenské smlouvě – definuje demokracii jako přímou účast lidu na zákonodárné i výkonné moci.
Karl Marx – materialistické pojetí – beztřídní společnost, diktatura proletariátu
Max Weber – protiklad marxismu – kapitalismus
Stát
Stát je forma politické organice lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek. Státní moc je nezávislá (suverénní).

Znaky státu:
  • Organizace
  • Právo – stanovuje závazná pravidla chování lidí důležitá pro politické, hospodářské a kulturní úkoly státu
  • Území a obyvatelstvo
  • Státní suverenita
Vnitřní funkce státu:
  • Bezpečnostní (zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku a  fungování státu a jeho orgánů a institucí na státním území)
  • Právní (zajištění respektování právního řádu ve všech oblastech činnosti společnosti, respektování práv a svobod občanů
  • Ekonomická (stanovení a garance podmínek pro chod ekonomiky)
  • Sociální (zajištění občanů ve stáří a v nemoci, při ztrátě prostředků obživy)
  • Kulturní (péče o kulturní dědictví, vytváření podmínek pro rozvoj kultury, školství, vědy)
Vnější funkce státu:
  • Diplomacie (zajištění vztahů s dalšími státy)
  • Zahraniční obchod
  • Obrana území (před napadením, zapojení do boje za světový mír a mezinárodní bezpečnost, proti terorismu)
Teorie vniku státu:
Okolnosti a podmínky vzniku různých státu byly různé – násilné podmanění, růst počtu obyvatel a soustřeďování do větších sídel…
  • Smluvní – stát vzniká na základě smlouvy, kterou se každý občan zřekl části své suverenity ve prospěch celku
  • Náboženská – vychází z božského původu státu, stát vznikl a existuje jako boží vůle
  • Patriarchální – rozšiřování rodiny
  • Mocenská – chápe stát jako vládu silnějších nad slabšími
  • Násilí – stát je produktem uplatnění síly
Typy a formy státu:
Forma státu je dána formou vlády, politickým režimem a státním zřízením.

Forma vlády
– v demokraciích se na řízení státu podílejí všichni občané. V autokraciích vládne jen úzký okruh osob nebo i jedinec (aristokracie , plutokracie (bohatí), oligarchie, monokracie). V diktátorských režimech jsou potlačována lidská práva a svobody, opoziční názory jsou likvidovány.

Monarchie – absolutní, konstituční
Republika – parlamentní, prezidentská, kancléřská

Územní struktura:

Unitární stát – jednotný stát – jediná vláda, zákony a občanství, jednomu centru jsou podřízeny nižší správní jednotky (ČR, SR)
Federace – je složený stát. Vedle jednotného federálního zákonodárství mohou mít jednotlivé státy vlastní ústavu a zákony, více nejvyšších státních orgánů i občanství. Mají společnou zahraniční politiku a měnu (USA, SRN)
Konfederace – je volné smluvní společenství států – při zachování vlastních ústav i občanství vytvářejí státy společné orgány pro zajištění obrany, zahraniční politiky a obchodu (Commonwealth)

Druhy státu:

Národní stát (naprostá většina obyvatelstva je jediné národnosti, nese sebou rizika utlačování menšin)
Totalitní stát (nedemokratický, ovládá vše, odmítá politickou pluralitu)
Sociální stát (zajišťuje sociální dávky starým, nemocným,nezaměstnaným,, vysoké vydaje – dávky a příspěvky, rekvalifikace a vytváření pracovních příležitostí)
Právní stát (vztah mezi občanem a státem je vymezen pomocí práva, které stanovuje pravidla chování státních orgánů i občanů ve státě. PS má zákony, ústavu, nezávislé soudy a dodržuje demokratické principy)

Státní symboly:
SS jsou předměty,které si stát ústavou určil jako své oficiální označení. Vycházejí z tradic státu. Státními symboly ČR jsou: Velký státní znak, malý statní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky (standarta), státní pečeť, státní hymna.

Demokracie:
D je forma politického zřízení, které umožňuje všem občanům podílet se na správě a řízení státu. Uznává svobodu a rovnost občanů a je založena na principu podřízení menšiny většině. Protikladem demokracie jsou diktatury – totalitní politické systémy.

Mezi principy demokracie patří:
  • suverenita lidu (lid je zdrojem státní moci)
  • parlamentarismus (zákonodárná moc je obnovována všeobecnými volbami)
  • cílem státní moci je sloužit občanům (stát slouží lidem, nikoli naopak)
  • dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní
  • vztah občana a státu je vymezen právním řádem (právní stát)
  • lidská práva a svobody jsou právně zakotvena
  • politická pluralita
  • decentralizovaná samospráva
  • sociálně-ekonomické zabezpečení
  • svoboda projevu
Přímá demokracie – je založena na přímé účasti občanů na rozhodování o věcech veřejných. Vzhledem k početnosti obyvatel současných států je neproveditelná.

Nepřímá demokracie – občan se účastní politického rozhodování zprostředkovaně, své zástupce vybírá ve volbách.

Dělba státní moci:
Moc znamená možnost ovlivňovat společnost. Státní moc zabezpečuje společenské vztahy vyhovující vládě. Je hodnocena z hlediska legality a legitimity. Zárukou proti zneužití státní moci je princip oddělení mocí – moc tak nemůže být soustředěna do rukou jednoho státního orgánu, který by byl obtížně kontrolovatelný. Pravomoci jednotlivých složek státní moci jsou stanoveny tak, že jsou vzájemně vyvážené a mohou se omezovat (např. prezident smí parlamentu vrátit přijatý návrh zákona). Státní moc má tři složky:

Zákonodárná moc (legislativa) – vydává zákony, je tvořena parlamentem (poslanecká sněmovna a senát)
Výkonná moc (exekutiva) – je tvořena vládou, prezidentem a státním zastupitelstvím. Vláda se skládá z premiéra a ministrů, prezident je hlavou státu, která je volena oběma komorami parlamentu, není odvolatelný.
Soudní moc (jurisdikce) – kontroluje dodržování zákonů, je tvořena ústavním soudem a soustavou soudů. Soudy jsou nezávislé, soudci jsou jmenování prezidentem bez časového omezení.
Politické subjekty:
Politické strany jsou organizovaná dobrovolná sdružení občanů se stejnými politickými názory. Vzájemnou konkurencí se snaží získat politickou moc a prosadit svou vůli. Mají svůj politický program, účastní se voleb a působí na veřejnost. Dělí se na pravici (podpora podnikání, minimalizace kompetencí státu, rovnost příležitosti, jednotlivec, oddělenost společnosti) a levici (sociální politika a jistoty, kolektiv, rovnost výsledků, ochranářství a regulace). Ideologie:
I je soustava idejí, teorií a názorů vyjadřujících postoje a cíle určité skupiny. Zabývá se problémy společnosti a státu, vnitřní i mezinárodní politikou, problematikou hospodářského a sociálního vývoje. Ideologie mají 4 základní funkce:
  • vysvětlují příčiny politických jevů a událostí
  • poskytují hodnotový systém
  • poskytují vědomí identity a sounáležitosti k určité skupině
  • nabízejí základní rysy politického programu a cíle činnosti
Liberalismus – svoboda jednotlivce, důraz na individualitu, stát by měl plnit pouze funkce ochrany svobody a majetku občanů proti vnějšímu nepříteli a zachování vnitřního řádu. Vládní formou liberalismu je parlamentní demokracie.
Konzervatismus – preferuje tradiční hodnoty a osvědčené principy, odmítá překotný vývoj
Sociální demokracie – důraz na sociální politiku a péči o občany
Socialismus – ideál spravedlnosti a bratrství, podřizuje jednotlivce společnosti, vítězství obecného dobra, odmítá volnou konkurenci a soukromé vlastnictví
Komunismus – je vizí sociálně rovné beztřídní společnosti, netřeba utlačování státem
Nacionalismus – vychází z přesvědčení  o výjimečnosti vlastního národa, vede k netoleranci, nepřátelství a agresivitě vůči ostatním národům, podporován rasismem
Fašismus – nacionálně rasistické hnutí – agresivní politika, terorismus a útočné války
Rasismus – společensky i právně zvýhodňuje jednu rasu nad ostatní na základě biologické nerovnosti – nerovnost před zákonem, bez hlasovacího práva, nižší mzdy za stejnou práci…
Anarchismus – odmítá jakoukoli formu politické autority, hlásá neomezenou svobodu jednotlivce, může využívat i násilné prostředky (terorismus).

Volby
Oprávnění voliči volí své zástupce do určitých funkcí nebo státních orgánů.
  • Svobodné – volič musí mít na výběr mezi politickými subjekty, musí mít možnost volit svobodně a bez nátlaku
  • Všeobecné – aktivní i pasivní volební právo má každý občan splňující určitou věkovou hranici, bez ohledu na pohlaví, národnost, rasovou či etnickou příslušnost
  • Rovné – hlasy všech voličů mají stejnou platnost
  • Přímé – voliči hlasují přímo pro jednotlivé politické subjekty
  • Tajné – volič nesmí být kontrolován
Volební systém:
Ústavou či zákonem stanovený způsob voleb
Většinový (majoritní) – jednotliví kandidáti různých stran
Poměrný (proporcionální) – nevolí jednotlivce, ale celé kandidátské listiny
 
Copyright © 1999-2019 News and Media Holding, a.s.
Všetky práva vyhradené. Publikovanie alebo šírenie obsahu je zakázané bez predchádzajúceho súhlasu.