vznikly jezitské domy v Plzni, Borovanech, Českém Krumlově, Krupce, Jindř. Hradci, Třeboni a Chomutově, na Moravě v Brně a Olomouci. Samostatná česká provincie vznikla r. 1623. Prvními českými jezuity byli Valentin Vojt a Ondřej Pěšín (oba z Horšovského Týna), kteří přišli do Čech r. 1559 z Říma, kde se jako žáci Ignáce z Loyoly připravovali na misie. Nejznámějšími jezuity jsou Bohuslav Balbín (*1621 - +1688, historik a vlastenec, který sepsal zvláště díla: Výtah z českých dějin, Historické rozmanitosti Království českého, Obrana jazyka slovanského a zvláště českého, Bedřich Bridel (*1619 - +1680, básník a překladatel, zemřel na mor, kterým se nakazil při pomoci nemocným), Antonín Koniáš (*1691 - +1760, během rekatolizačních misií nechal spálit na 30 tis. knih, avšak ještě mnohem více jich nechal vydat, aby poskytl lidu zbožné čtení. Je autorem knihy Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající). Jakkoli je možno činnost jezuitů podrobit spravedlivé kritice, lze snad konstatovat, že jejich obrazu více uškodilo tendenční zkreslování historických faktů, mj. v českém obrození (Českých knížek hubitelé lítí: prašivina, moli, jezoviti - K. H. Borovský), než jejich skutečná pochybení. .