Správná filozofie musí být založena na promyšlených tvrzeních. Logiku lze chápat jako vědu o správném usuzování – dobrá tvrzení odděluje od špatných. K pochopení, která z nich jsou dobrá a která špatná, pomúže jejich rozdělení na dva druhy – deduktivní a induktivní.
Závěr deduktivního tvrzení je pravdivý, pokud vyplývá z premis (výchozích soudů. Nejlepším a nejjednodušším příkladem deduktivního myslení je sylogismus, který se skládá ze dvou premis a ze závěru:
1. premisa -Všichni filozofové jsou moudří.
2. premisa -Sókratés je filozof.
Závěr -Proto je Sókratés moudrý.
Pokud by první premisa znela „některý filozofové jsou moudřý”, nevěděli bychom s určitostí, že Sókratés byl Moudrý, Protože by mohl patřit mezi nemoudré filozofy. Deduktivní logika potřebuje empirický důkaz – pokud jsou premisy pravdivé a tvrzení platí, vyplývá z toho, že pravdivý bude i závěr.
Induktivní logika se zabývá zevšeobecňováním empirického světa na základě pozorování. Je úzce spojena s experimentální vědou (experiment je druh pozorování`. Řekneme, že předmětem našeho zájmu jsou osobnosti lidí narozených v různých znameních zvěrokruhu, přičemž jsme zjistili, že Panny jsou pořádkumilovné. Můžeme to chtít zevšeobecnit. I když ale budeme argumentovat výsledky pozorování, nemúžeme tvrdit, že pořádkumilovné jsou všechny Panny, nýbrž jen ty které jsme pozorovali. Někdy v budoucnosti anebo v jiné zemi se totiž může objevit člověk narozený v znamení Panny, který takový nebude.